Největší osobnosti a směry antické filozofie

2. Největší osobnosti a směry antické filozofie

1. období antropologie

• antropo- = člověk

• Podstata je člověk, lidé a lidé hledají smysl života

• Jak funguje člověk ve společnosti?

• mohutný rozvoj řečnictví, lidé potřebují diskutovat

• vytváří se skupina řečníků, učenců, mudrců, nazývají se = SOFISTÉ

Sofisté:

= učitelé moudrosti, kteří chodili mezi lidmi a učili je myslet, mluvit, vystupovat na veřejnosti, chodili na soudy, spolupracovali na obhajobách a nechávali si za to platit, byli to nejbohatší lidé doby

• skeptici k poznání i k morálce

• mudrci, nebo lidé kteří se za ně vydávali

• potulní učitelé rozvoj gramatiky, mluvy

• období demokracie v Athénách

• porota Helaie složena z obyč. svobodných občanů ovlivněni logografy (autoři obhajob)

• cíl: aby všichni uměli číst

• nepatřili žádné k žádné škole, řečnili za peníze (např. se vydávali za příbuzné u soudu)

• etický relativismus: „zákony jsou pro chudé a slabé“, „Silní a majetní si dokážou své zájmy obhájit“

• negativa: logické klany, slovní hříčky v projevech, neomylný verbální projev, dávali falešné argumenty k debatě

• ve společnosti kritika sofistů, objevuje se:

• Sofistika = překrucování významů, planá rétorika, umění zdůvodnit něco za každou cenu

• Sofismata = logické úskoky, zůstala po nich - hříčka, chyták - logické, ale absurdní v životě, např. „Co jsem neztratil, to mám.“

Protágorás z Abdéry

• Setkal se s Demokrytem a dal mu peníze na vzdělání „Člověk si více váží toho, co si zaplatí“

• Stal se bohatým

• „o bozích nic nevíme“ obviněn z bezbožnosti a na útěku zemřel

• na jednu věc může mít víc lidí víc názorů záleží na úhlu pohledu, všichni mohou mít pravdu, protože záleží na individualitě a subjektivitě člověka, člověk sám může posoudit co je a co není

• pravda je relativní, subjektivní, skepse

• každému je pravdou to, co se mu právě zdá pravdou být

• „Člověk je měřítkem všech věcí.“, „Člověk je mírou věcí jsoucí, že jsou a nejsoucí, že nejsou“

Gorgiás

• nihilista, agnostik (= člověk, co tvredí, že něco nelze poznat, nelze prokázat existenci)

• kritizuje Eleaty kvůli myšlence, že neexistuje pohyb

• odsoudil možnost bytí, všechno neexistuje

• totální popření skutečnosti

• noetický nihilismus= prázdno, nedůvěra v možnost spolehlivě poznávat svět)

• 3 teze:

  • „Nic není, nic neexistuje“

  • „Kdyby něco bylo, nebylo by to poznatelné“

  • „Kdyby to bylo poznatelné, nebylo by to sdělitelné“

• relativismus = věci se těžko vysvětlují, největší umění je učit

Sokrates

• máma porodní bába, otec sochař – kameník (pak to ovlivnilo jeho teorie)

• žil v době Sofistů, takže je představitelem Antropologické filosofie a díky svým činům ten nejznámější

• byl proti etickému relativismu

• byl námořník a prý hodně ošklivý

• nenechal po sobě žádné dílo, objevuje se jen ve spisech od Platona, který byl jeho žák

• nebyl teoretik, ale praktik, chodil do ulic (po agoře), kde rozmlouval s lidmi průkopník dialektiky, dělal to zadarmo

• Jak se dostal do ulic? Měl příšernou manželku, která se jmenovala Xantipa a dennodenně ho přiváděla k šílenství, bylo s ní vážně k nevydržení. On se choval jinak venku a jinak doma (podpantoflák). Sokrates neměl na výběr a každý den musel odejít z domu někam do ulic. Jak tak pobýval v ulicích, začal s lidmi rozmlouvat, chtěl, aby lidi začali přemýšlet, a tak zavedl Sokratský dialog:

• Sokratský dialog: 1. Diskuze – debatování na náhodné téma
  2. Zevšeobecnění - podrobné rozebrání problému
  3. Definování- určení problematiky
  4. Zasazení ironie- zpochybňuje to, k čemu žák došel, protože chce, aby se znovu zamyslel (ironie: nechal někoho mluvit, dělal hloupého shodil všechny jeho argumenty chtěl dovést lidi ke správnému cíli)

• Teorie myšlení: chtěl, aby jeho žáci mluvili a přemýšleli sami, a když předvedli, co dovedou, pak teprve promluvil Sokrates a zavedl fakta, řekl jim, co řekli špatně atd.

• DIAMONION= vnitřní hlas, svědomí, intuice; každý z nás v sobě má ukrytého démona, neboli boží hlas, před kterým nikdo z nás neuteče. Ten nám říká, jak se máme chovat. Je jen na nás, zda ho poslechneme nebo ne, když ho poslechneme, udělali jsme správně. Daimonion x vědění (Co je tedy správné?) Poprvé definoval svědomí.

• MAIEUTIKA = porodnictví myšlenek, člověk může svým argumentováním někomu pomoci porodit myšlenky

• Snaha o univerzálnost pojmů (ctnost, láska, přátelství,...)

• Přezdívka „ovád, který bodá klisnu do sabin“ (slabiny = Athény)

• kvůli tomu, že kazí mládež, byl v 70 letech odsouzen

• Odsoudili ho k smrti, oponoval argumenty a naštval je

• Vypil číši bolehlavu a zemřel (mohl utéct, ale to bylo proti jeho myšlení)

• Srovnání se sofisty: byl zastáncem morálky, průkopník dialektiky

• Nejznámější citáty: „Vím, že nic nevím.“ toho co nevíme je hrozně moc, musíme se vzdělávat; „Čím víc toho vím, tím jsem lepším člověkem.“, „Poznej sám sebe.“