Největší osobnosti a směry antické filozofie

• Starší stoa

  • Zénon z Kitia - zakladatel stoicismu

  • Kleanthés z Assu

  • Chrýsippos ze Soloi

  • Díogenés z Seleukeie

• Střední stoa

  • Panaitios

  • Poseidónios

• Mladší stoa

  • Luccius Annaeus Seneca

  • Epiktétos

  • Marcus Aurelius

Zenon z Kitia

• Svou tvorbu dělil (dle vejce):

• logika - skořápka

• přírodní vědy (fyzika a další) - bílek

• etika - žloutek (nejvyšší vědění, k jehož pochopení jsou třeba nejprve bílek a skořápka)

• eudaumenia = blaženost: život je v souladu s rozumem a přírodou (motiv stoické etiky)

Ctnosti (stoicismus)

4 ctnosti (vlastnosti v souladu s naší přirozeností) - podle stoiků jsou přirozené a jejich opakem jsou neřesti, jež jsou nepřirozené; vše jiné, např. majetek, čest, apod., je lhostejné... ony ctnosti (převzaté od Platóna):

• moudrost

• statečnost

• uměřenost

• spravedlnost

Názor na sebevraždu (řecky exatógé): "Dveře jsou otevřeny, ale neodcházej bez důvodu". Sebevražda je nejvyšším projevem mravní svobody, ale není to útěk.

Seneca

• „šťastný je ten, kdo se za šťastného považuje“

• „Chtějícího osud vede, nechtějícího vleče.“

• „Lidštější je životu se vysmívat než nad ním bědovat.“

• „Žít znamená bojovat!“

Markus aurelius
- velmi přemýšlivý člověk, napsal spis Hovory k sobě, ve kterých nám říká, že když se něco dozvíme, naučíme nebo získáme nové zkušenosti, musíme informace je vyfiltrovat: 3 FILTRY
1. Sebou 2. Druhými 3. Vesmírem

• „Měj na paměti úhrn jsoucna, jehož jsi pramalý podílník, a úhrn času, z něhož je ti vyměřena kratinká a nepatrná píď i osud: kolikát jeho zlomek je tvůj život?“

Skepticismus

• skepse = absolutní pochybnost

• pesimismus, zklamání, pochybnost

• pochybuje např. o poznatelnosti světa, o dokonalosti člověka, o sebevědomí člověka

• podstatou je poznání objektivní skutečnosti ve smyslu kritického racionalismu

• vychází z epistemologických základů

• rozsah: pochybnost až agnosticismus až nihilismus

• poznání je možné jen díky apriorním předpokladům, ty nelze odvodit ze smyslových skutečností – svět je nepoznatelný, nelze rozhodnout o pravdivosti mezi opaky, vědomí nerozhodnutelnosti (zdržení se soudu) vede k vnitřnímu klidu, neotřesitelnosti ducha (ataraxii)

• jediný zdroj je od Sexta Empirica, ostatní nezanechali písemnosti, nebo se jejich svazky nedochovaly

• první skeptici byli již starší sofisté

• velký vliv na Skept. měl Zénón z Kitia, zakladatel stoicismu

Pyrrhón z Élidy

• zakladatel skept., tvrdí, že nic nemůžeme poznat, pouze se to nějak jeví, měli bychom se zdržet soudů, protože nic není jednoznačné, formuluje tak základní myšlenky skept.

• mezi protikladnými věcmi vnímanými i myšlenými nelze rozhodnout o pravdivosti

• vědomí nerozhodnutelnosti o pravdě → dospění k vnitřnímu klidu

• smyslové údaje neodpovídají skutečné přirozenosti věcí

Karneadés z Kyrény