Největší osobnosti a směry antické filozofie

• dílo O Duši (zakladatel psychologie), otázky co je lidská duše?
  Duše: 1. Vegetativní (rostliny)
  2. Smyslová - senzitivní (zvířata)
  3. Rozumová - racionální (člověk) = Zoon Politkon= ta nejdokonalejší, člověk je v přírodě nejvýš, tvor sociální a politický, který je schopen utvářet systémy

• příroda: mrtvá a živá (rostliny, živočichové, člověk)

Filosofie

• Aristoteles je monista, takže vidí Ideu jen v našem světě - rozchod s Platonem

• Idea je přítomna jen v našem světě - tedy ve světě, o kterém víme, že existuje

• Metafyzika („za fyzikami“) – ontologie, přesahuje jsoucna, transcendentní, přesahuje fyzikálno,..

• Kritika Platóna a světa ideí

• Řešení: idea je obsažena v každé věci

Učení o podstatě

• vybaven bohatými přírodovědeckými znalostmi nabyl Aristotelés přesvědčení, že hledaný základ všeho jsoucího lze vykázat ve smyslové zkušenosti - nebude nutno předpokládat samostatný svět idejí

• bytí by mohlo být odhaleno právě v pohybu jsoucen - v jejich vzniku a zániku

• pohyb a změna nejsou pro Aristotela něčím nejsoucím (Paramenidés, Platón) - jsou uskutečňováním něčeho

• jsoucna potřebují pohyb k tomu, aby se vůbec jsoucny mohla stát

• jedná se o jakýsi ontologický pohyb - nikoli pouze mechanické přemísťování v prostoru

• soudí, že něco co trvá a je přítomné může získat svoji existenci jen díky něčemu, co už nyní netrvá, co je zbaveno přítomnosti

• podstatou všeho jsoucího je jednota toho, co se pohybuje a toho co nehybně trvá

• podstata všeho jsoucího je jednota látky a tvaru (formy):

forma (MORFÉ)

- uskutečnění možnosti - ENERGEIÁ

látka (HÝLÉ)

- možnost, nepřítomnost tvaru, má schopnost přijímat, látka je tvaru vstřícná, nabízí tvaru různé možnosti - DYNAMIS

• jsoucna jsou tím čím jsou díky dynamické proceduře přechodu z možnosti do skutečnosti

• proměna látek se děje jakýmsi skokem - nelze ale myslet úplnou nicotu (z ničeho nemůže vzniknout něco)

• zavádí pojem tzv. první látky (HÝLÉ PROTÉ) - univerzální, naprosto netělesná, nesmyslová možnost

• přijetím tvaru vzniká druhá látka - smyslová (nějaká konkrétní surovina)

• při popisu jsoucen nevystačíme pouze s pojmy látky a formy - k jsoucnům patří také jejich účel a záměr

• všechna jsoucna jsou učiněna k nějakému účelu

• podle Aristotela existují čtyři příčiny:

látková (causa materialis)

- látka, ze které je předmět

tvarová (causa formalis)

- vlastní tvar předmětu

účinná (causa efficiens)

- příčina působící, kdo to zhotovil

účelová (causa finalis)

- za jakým účelem

• je v řetězci motivů (příčin) nějaký konec? - co (kdo) je první příčina?

• Aristotelova odpověď: první hybatel

  • vše uvádí do pohybu, ale sám je nehybný (zase by něco muselo uvádět v pohyb) - nehybný hybatel

  • je udělovatelem smyslu a účelu - THEOS

  • sám nemůže být v možnosti, ale je rovnou ve skutečnosti - je tedy bez látky (není zde již žádná další možnost, která by mohla přijmout formu)

  • je tedy čistou formou bez látky - dokonalý a úplný

  • je nejčistším blahem, oproštěným od trýzně (pak by potřeboval něco z vně sebe sama - nebyl by dokonalý - byla by možnost, jak by mohl být dokonalejší)