Největší osobnosti a směry antické filozofie

Aristippos

• cíl života je dosažení co nejvyšší smyslové slasti

• „Slast je nejvyšší dobro, bolest je největší zlo.“

• chce dosáhnout umění života, které by se dokázalo vyhnout všem formám bolesti

• 300 př. n. l. – zakládá Epikúros v Athénách filozofickou školu (rozvádí Aristippovu etiku duševní a tělesné slasti v kombinaci s Démorkitovým učením o atomech)

Epikúros ze Samu

• zakladatel (4.-3. stol. přnl.)

• filozof rozkoše, slasti, učí jak správně prožít šťastný život,
  Antaraxia= užívej života co to jde, neohlížej se na jiné duše, zajisti si, aby ty jsi byl šťastný a užíval si slastí.

• navázal na atomisty – věci jsou tvořené atomy a prázdnem, pohyb atomů je svobodný, tzv. parenklineze (svobodná odchylka pohybu atomu) – atomy se samovolně odchýlí z dráhy

• cílem života je odstranit bolest

• POJEM SLAST/ROZKOŠ

• svůj život máme směřovat ke hledání rozkoše

• Slast = nepřítomnost bolesti, kdy opakem je Strast
  2 typy slastí: 1. Hédoné = požitkářství, neboli slast z dobrého jídla, vína, sexu, spánku
  2. Eudaimonia = vyšší slast, například když máme slast z toho, že jsme přišli
  na nějakou výbornou myšlenku a tím uspokojili svého ducha

• Žij skrytě!“

• → stát, politika < soukromí (malý zájem o politiku a společenské dění)

• logika (jak zabránit omylům)

• fyzika = předstupeň etiky -> svět: přirozená souvislost věcí - X stvořen bohy - X zásah bohů - ale nepopírá existenci bohů, žijí „mezi světy“

• navazuje na Démokritovu nauku o atomech – člověk – X strach z nadpozemsk. mocností → pustoší duši → osvobození (Aby člověk žil dobrý život, musí překonat strach ze smrti)

• cíl: blaženost (krotí rozum)

• poznatky o Epikurejské filosofii: básně Tita Lucretia Cara

Epikurovy myšlenky:
- při rozkoši mohou přijít i neblahé vedlejší účinky -> př. Za všechny své úspory si koupíš čokoládu a hned ji sníš, půl hodiny po dojezení pochopíš
- výsledek slasti krátkodobé je třeba měřit s možností větší, trvalejší nebo intenzivnější slastí (př. rozhodnutí se, že rok nebudeš jíst čokoládu, protože si raději ušetříš kapesné na kolo nebo prázdniny)
- člověk má na rozdíl od zvířat možnost si naplánovat svůj život
- zdůrazňoval, že slast nemusí být totožná se smyslovým prožitkem - patří sem i hodnoty jako přátelství, umění
- řecké ideály vychutnání života: sebeovládání, střídmost, vyrovnanost (touhu je třeba krotit, vyrovnanost mysli nám pomůže vydržet bolest)

“Smrt se nás netýká, protože dokud žijeme, tak smrt není a když přijde, nejsme už my”

Souhrn Epikurovy filozofie = „čtyři léčebné prostředky“
1. Bohů se není třeba bát
2. Se smrtí si nemusíme dělat starosti
3. Dobra lze snadno dosáhnout
4. Zlo lze snadno vydržet

Stoicismus

• 3. stol. p.n.l.

• zajímají se o hledáním klidu, vnitřního klidu

• Stoický klid = naprostý klid, nic nás nemůže rozhodit

• Přímá úměra stoického klidu: Čím víc jsi nevyrovnaný, tím víc tak působíš. Když jsi vyrovnaný a jsi v pohodě, působíš tak i na své okolí.

• APATHEA = hlavní ctnost stoicismu, znamená lhostejnost a náš přístup k tomu, že nás nic za žádnou cenu nesmí rozhodit, a proto máme být lhostejní

• Vášně, city – páthé → představují zlo, protože díky nim i věci, které nejsou důležité, my za důležité pak považujeme, což nás potom vykolejí, vyvádí nás z klidu, duševní rovnováhy. Apathéia = zbavíme-li se vášní, dosáhneme klidu.

• varují hlavně choleriky, říkají, aby neventilovali své názory, ale byli uzavření, moudrost je v uzavřenosti

• Později přesun i do Říma (senátor Seneca)

• znaky stoicismu: empirismus, altruismus (láska ke všemu živému), humanismus, kosmopolitismus

• chápe filosofii jako jednotu logiky (teorie poznání), fyziky (přírodní filosofie) a etiky

• senzualismus (důraz na smyslové vnímání), pravdivé je to tvrzení, které není možné vyvrátit rozumem

• „Žij ve shodě s přírodním řádem“ – žij ctnostně

• odvozeno od budovy v Aténách "stoá poikilé" = barevná sloupová síň", kde založil Zenon z Kitia vlastní filosofickou školu

• . Poprvé použili pojem "tabula rasa" - dávali důraz na zkušenost (de facto empirismus).

• Lidé mají k dispozici část světového či absolutního rozumu – logos. Každý člověk má v sobě mikrokosmos (odraz makrokosmu).

• Existuje všeobecně platné právo – „přirozené právo“ – platí pro úplně všechny.
  
  Dělení stoiků: