Největší osobnosti a směry antické filozofie

Etika

• říká: „Staň se tím, kým jsi“ – dělej, co Tě baví a k čemu jsi předurčen, plň své poslání.

• dále princip Kalokaghatia = krásný a moudrý člověk, rovnováha těla a duše, ve své škole
  praktikuje metody chodícího přemýšlení. Díky pohybu jsme krásní vizuelně, díky myšlení
  jsme krásní rozumově

Politika-
- Stát = politické společenství lidí, kteří se seskupují dohromady k dosažení blaha, společenství
občanů ve státě založené na zákoně a ctnosti je nejvyšší formou mravnosti. Nejlepší státní formou je ta, která odpovídá zemi a potřebám občanů. Pro život v obci je nutné zachovat rodinu a soukromé vlastnictví.

• Formy státu dělí na 3 pravé (slouží lidem) a jim odpovídající zvrhlé (zájmy vládců):

Jednotlivec: království X tyranie (zvrtnutá monarchie)

Skupina: aristokracie X oligarchie (zvrtnutá aristokracie)

Všichni: políteá X demokracie (vláda všech lidí, včetně

lidí, kteří ničemu nerozumí)

*monarchie – vládne jedinec

aristokracie – vládne větší skupina lidí, ušlechtilý

politea – vláda většiny lidí, podobá se nepřímé demokracii

3. Helénistická filozofie

• období Alexandra Makedonského (zvětšil svou říši, rozpadla se až po jeho smrti)

• polis – malé městské státy, lidé se přestali zabývat politikou

• hodně chudých – z toho vzešel hlavní smysl v tomto období

• filosofie pomáhala – byla lékařkou

• filosof = léčitel, pomáhal řešit existenciální problémy (strach z bolesti, smrti a bohů)

• 3.stol. p.n.l. – 6. stol n.l., poslední antická filozofie, období po Aristotelovi

• rozvíjí se hlavně praktická filozofie = etika

• vznik škol a knihoven (akademie, Epikurova zahrada)

• formalizace výuky

• školství zkostnatělé, zabíjí vlastní názory a myšlenky

• důraz na otázky: Jak žít? Co je radost? Co si počít s životem? = etická filozofie

• Cíl: učí člověka, jak kvalitně a smysluplně prožít svůj život, aby člověk byl šťastný-důraz na etiku.

• hlavní směry: epikureismus, stoicismus, skepticismus, novoplatónství, eklekticismus

• Epikurova lékárnička

  • zaměřit se na sebe

  • když jsme tu my, není tu smrt a obráceně

  • strach z bohů je špatně, v minulosti zajistili vznik světa ale už do něj nezasahují

  • bolest – velká a krátká x malá a dlouhá

Epikureismus

• epikurejec = člověk, který usiluje o pohodlný, požitkářský život

• hlavní myšlenky:
  - ke strachu ze smrti
  - smrt se nás netýká
  - život žít naplno beze strachu
  - moudrý člověk se ani nezříká života ani se nebojí jeho konce
  -> neprotiví se mu žití a nežití se nejeví zlem

• naše potřeby
  - žádosti jsou přirozené
  - jsou nezbytné k štěstí, uspokojení těla, udržení života

• uměřenost
  - slast – prvotní a vrozené dobro (zřeknutí se slasti pokud z nich vzešla větší míra nepříjemnosti)
  - mnoha bolestem dáváme přednost -> větší slast

• porovnání prospěchu a škody – teprve potom rozhodujeme

• Epikurejci - prý se zdržovali hlavně v zahradách = „zahradní filozofové“
  „Cizinče, zde se dobře poměješ. Zde je nejvyšším dobrem slast.“
  „Žij pro tuto chvíli.“

• 4 RADY EPIKURA k překonání strastí
  1) Nebojme se Bohů, protože mají svůj vlastní svět a své vlastní starosti
  2) Zlo se dá vydržet, myslel tím například mučení, než abych se zřekl názoru, mučení vydržím
  3) Jdi k dobru, prožívej Antaraxiu
  4) Nebojme se smrti, když žijeme, smrt tu není a až zemřeme, bude nám to jedno