Sítě

Fyzická vrstva – umožňuje přenos jednotlivých bitů komunikačním kanálem.

TCP/IP(Transmission Control Protocol/Internet Protocol)

• protokol byl vytvořen ministerstvem obrany USA jako náhrada za síť ARPANet, která byl jakýmsi předchůdcem dnešního Internetu (pro Internet používá TCP/IP).

• je to protokol (resp. dvojice protokolů), se kterým se dnes setkáváme nejčastěji, hlavně v Internetu. TCP (control protocol) je protokol transportní vrstvy a IP (Internet protocol) je protokol síťové vrstvy. Pro pochopení funkce tohoto protokolu použiji opět analogii k věci z všedního života, tentokrát si vyberu telefon. Telefonní hovor uskutečňují vždy dva účastníci. Jeden telefon je v režimu čekání na příchozí hovor, druhý se pokouší navázat hovor s tím prvním. Zde se nám rozdělují role účastníků na volajícího a volaného. Nyní zpět do sítí. TCP/IP funguje také na principu volaného a volajícího, jen pro oba účastníky máme odborné názvy (klient - vysílá požadavek a server - čeká na příchozí spojení).

Serverem můžeme nazývat také program, který přepne počítač do tzv. režimu poslouchání (čekání na žádost o spojení) a odpovídá na požadavky klientů. Musíme si tedy uvědomit, že spolu v podstatě komunikují dva programy (typický příklad: MS Internet Explorer komunikuje například s Apache Web Serverem).

Chceme-li jako klient kontaktovat server, potřebujeme něco jako telefonní číslo. K tomu nám poslouží tzv. IP adresa vzdáleného počítače (serveru). IP adresa má formát čtyř čísel v rozsahu 0-255 oddělených tečkami (např. 212.30.101.12). Ne všechny libovolné kombinace můžeme použít jako adresu počítače, existují rezervované IP adresy k speciálním účelům. IP adresa je dynamická, může být měněna. Navíc, máte-li v počítači např. síťovou kartu a modem zároveň, máte adresy IP dvě. Jednu pro lokální sít a druhou pro vzdáleně připojenou (např. Internet).

Porty

Takto tedy funguje propojení dvou počítačů pomocí TCP/IP na aplikační úrovni. Toto nám umožňuje zavádět síťové služby aplikační úrovně. Určitě nějakou takovou službu znáte. Jedná se například o službu pro přenos hypertextových stránek. Pro tuto službu je stanoven protokol HTTP (Hypertext transfer protocol). /Pozor - nyní již mluvíme o protokolu aplikační vrstvy - ten určuje, jaký tvar budou mít požadavky o dodávku stránky a odpovědi na ně, o samotný přenos dat se stará opět protokol TCP/IP, který je o vrstvu níže./ Také pravděpodobně znáte službu FTP (File transfer protocol). Ta je určena pro přenos souborů. Touto službou můžete např. posílat své WWW stránky na server, kde je chcete mít umístěné a zpřístupněné pro službu HTTP.

Zkrátka na počítači nám může běžet nespočet různých služeb (HTTP, FTP, Gopher, SMTP, POP3, ICQ, NetBIOS, a mnoho jiných), nehledě na to, že si můžeme navrhnout vlastní službu s vlastním protokolem. Spustíme-li server (myšleno program pro poslouchání a plnění požadavků) pro protokol HTTP, náš počítač začne poslouchat - čekat na požadavek o poslání stránky přes HTTP. Když k tomu ale pustíme ještě FTP server, budou na našem počítači běžet vlastně dvě různé služby, oba programy budou čekat na příchozí spojení. Jak tedy systém pozná, jakou službu příchozí spojení požaduje?