Sítě
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
První byla snaha uživatelů sdílet navzájem své počítače. Druha se stala legendou. Po vypuštěni první vesmírné družice Země – Sputník, tehdejším Sovětským svazem v roce 1956, zavládlo v armádě USA zděšení. Sovětům se podařil husarský kousek a zdálo se , že vědecko – technickém výzkumu a vývoji jdou dopředu mnohem rychleji než Američané. Ve snaze dohnat tento náskok vznikla v roce 1957 speciální vládní agentura nazvaná ARPA /úřad pro pokročilé výzkumné projekty – Advanced Research project agency/, zaměřená na podporu nejmodernějšího vývoje a výzkumu. Jedním z problému, které měly být vyřešeny v rámci jejích projektů, byl problém komunikace mezi jednotlivými stanovišti armády a civilní správy v případě sovětského jaderného útoku. V takovém případě by zcela selhal tehdejší způsob komunikace. Telefonní vedení by byla zcela zničena a nebylo by možné vzájemně koordinovat činnost. Proto vznikl projekt počítačové sítě, prostřednictvím které by se dalo komunikovat, i kdyby některé její části byly zničeny a která by neměla jeden hlavní bod, neboT takový bod by se stal zákonitě terčem případného útoku. O takové síti říkáme, že je decentralizovaná – nemá hlavní bod. Řešením celého problému se zdála komunikace pomoci počítačů spojených do takové sítě. Přímým potomkem tohoto projektu je i dnešní Internet. S první myšlenkou sítě přišel v roce 1966 Bob Taylor. Na jejím základě se začala budovat síť ARPANET, pojmenována po agentuře, která ji financovala. Do konce roku 1969 ji již tvořily 4 počítače a v roce 1972 jich už bylo 23. O dvanáct let později, v roce 1984, překročil jejich počet 1000 a toto číslo se prudce zvyšovalo – rok 1987 přinesl 10 000 připojených počítačů a rok 1989 více než 100 000. Dnes se hovoří o miliardách počítačů a jejich počet se téměř nedá odhadnout. Internet, následník sítě Arpanet, neuvěřitelně rychle narostl do rozměrů, které známe dnes.
Internet se nebývale rozvíjel. S postupem času se k němu připojovaly i celé státy, pokud byly schopny vyhovět podmínkám přípustného využití, které tato organizace stanovila. Týkalo se to i naší republiky, tehdy vlastně ještě federálního Československa. My jsme se k Internetu oficiálně připojili 13. února 1992, a slavnostnímu aktu byl tehdy jako hlavní účastník přítomen i zástupce agentury NSF. Jedním z hlavních aktérů byl tehdejší ředitel výpočetního centra ČVUT Jan Gruntorád.
Připojení
Provider - poskytovatel přístupu (přístup přes jeho servery, které jsou trvale připojeny k Internetu), poplatky podle typu připojení za poskytované služby (přístup, www stránka, poštovní adresy – vše prostor na jeho disku)
Typy připojení
telefonní linkou (dial-up) – stejná linka s telefonem, pomalé - standardní rychlost (56 Kb/s), platí se měsíční paušál (není podmínkou!) + impulsy (doba připojení); používá se u domácích PC, nutnost modemu, nízké pořizovací náklady, druhým případem je digitální připojení ISDN-připojením – (Integrated Services Digital Network) přes speciální modem, vysoká rychlost (128 Kb/s), několik linek současně, platí se měsíční paušál + stahované MB
pevnou linkou – nová telefonní linka s trvalým připojením, vysoká rychlost (128 Kb/s), platí se pouze měsíční paušál (velmi vysoký); používá se u různých firem a institucí (vhodné pro sítě LAN)
bezdrátovým a radiové připojením– přenos informací vzduchem, vysoké pořiz. a provozní náklady
další druhy připojení: přes zásuvku el. Sítě, satelitní – přes PC DVB (Digital Video Broadcasting) kartu (pouze příjem dat)