1. světová válka v české literatuře

1. světová válka v české literatuře

Reakce na 1. světovou válku se projevují různým způsobem. Převážná část tvorby ukazuje nesmyslnost války, pojímá ji jako nesmyslné vraždění, které působí odlidštění člověka. Autoři se většinou nezaměřují na historické události, ale na jedince ve válce, co a jak prožívá, s čím se musí vyrovnat. Podávají bezprostřední svědectví o zážitcích prostých lidí.

Takové jsou např. povídkové soubory:

Fráňa Šrámek – Žasnoucí voják,

Jan Weiss – Barák smrti,

Richard Weiner – Lítice(fúrie) → zuřivost, zběsilost války, Škleb, čít3 str.175 aj.

Objeví se i humorně laděné dílo: Jaromír John – soubor povídek Večery na slamníku čít3 str.174– vypráví s humorem o proměně lidských citů ve výjimečných situacích, o prostých českých vojácích v rakouské uniformě. v popředí není tragika a hrůzy války, ale projevy obyčejného, opravdového lidství, družnosti; laděno humorně, jazyk: hovorové prvky, obecná čeština, vojenský slang.

Vrchol této tvorby představuje J. Hašek a jeho Švejk v žánru groteskní satiry.

Zcela odlišná je pak tzv. legionářská literatura (oblíbená ve 20. letech): zobrazuje válku jako historickou událost s patřičnou vážností; smysl války nalézá v cestě za národním osvobozením; vyzdvihovala činnost čs. legií, zejména v Rusku, mnohdy až pateticky a oslavně. Představitelé:

Rudolf Medek – protibolševický; Josef Kopta – z pohledu levice; Jaroslav Kratochvíl – levicový; František Langer – demokrat, viz i u demokratického proudu.

Autoři sice byli legionáři, ale podle toho se tento proud literatury nevymezil, nýbrž podle pojetí, způsobu podání válečných událostí. Haška k nim tedy nelze řadit, i když byl také legionář, neboť jeho pojetí války je úplně jiné.

Jaroslav Hašek (1883-1923)

- velký humorista, satirik, mystifikátor, provokatér, často všechno najednou - co napíše je humorné, vtipné, zároveň trochu klame, mate, trefně kritizuje, zesměšňuje perfektně odpozorovanou realitu.

Život: Narodil se v Praze, gymnázium opustil pro neprospěch, nakonec dostudoval obchodní akademii. Krátce v bance, brzy byl propuštěn. Vede volný, bohémský život, tulák, dobrodruh, typický bohém. Byl na černé listině – pronásledován – jako anarchista. Několikrát zatčen. Při tom, jak se potuloval po Evropě až po Balkán, pomáhal i makedonským povstalcům. Různá zaměstnání – i obchod se psy. Ani když se oženil, svůj způsob života nezměnil, drobné konflikty s policií apod. Už od 18 velice plodný autor, získal redaktorské místo. 1911 založil fiktivní stranu – Stranu mírného pokroku v mezích zákona (příklad mystifikačního umu – zasáhl i do politického dění během voleb, v hospodě improvizoval předvolební projevy. Dokonce za tuto stranu i kandidoval. Celé je to parodií, zesměšnění politiků, politických stran, voleb. Vše o této činnosti vydáno posmrtně v knize Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona.