Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




1. světová válka v české literatuře

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (122,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

1. světová válka v české literatuře Reakce na 1. světovou válku se projevují různým způsobem. Převážná část tvorby ukazuje nesmyslnost války, pojímá ji jako nesmyslné vraždění, které působí odlidštění člověka. Autoři se většinou nezaměřují na historické události, ale na jedince ve válce, co a jak prožívá, s čím se musí vyrovnat. Podávají bezprostřední svědectví o zážitcích prostých lidí. Takové jsou např. povídkové soubory: Fráňa Šrámek –Žasnoucí voják, Jan Weiss –Barák smrti, Richard Weiner –Lítice(fúrie) → zuřivost, zběsilost války, Škleb, čít3 str.175 aj. Objeví se i humorně laděné dílo: Jaromír John –soubor povídekVečery na slamníkučít3 str.174– vypráví s humorem o proměně lidských citů ve výjimečných situacích, o prostých českých vojácích v rakouské uniformě. v popředí není tragika a hrůzy války, ale projevy obyčejného, opravdového lidství, družnosti; laděno humorně, jazyk: hovorové prvky, obecná čeština, vojenský slang. Vrchol této tvorby představujeJ. Hašeka jeho Švejk v žánru groteskní satiry. Zcela odlišná je pak tzv.legionářská literatura (oblíbená ve 20. letech): zobrazuje válku jako historickou událost s patřičnou vážností; smysl války nalézá v cestě za národním osvobozením; vyzdvihovala činnost čs. legií, zejména v Rusku, mnohdy až pateticky a oslavně. Představitelé: Rudolf Medek– protibolševický;Josef Kopta – z pohledu levice;Jaroslav Kratochvíl – levicový;František Langer – demokrat, viz i u demokratického proudu. Autoři sice byli legionáři, ale podle toho se tento proud literatury nevymezil, nýbrž podle pojetí, způsobu podání válečných událostí. Haška k nim tedy nelze řadit, i když byl také legionář, neboť jeho pojetí války je úplně jiné. Jaroslav Hašek (1883-1923) - velký humorista, satirik, mystifikátor, provokatér, často všechno najednou - co napíše je humorné, vtipné, zároveň trochu klame, mate, trefně kritizuje, zesměšňuje perfektně odpozorovanou realitu. Život: Narodil se v Praze, gymnázium opustil pro neprospěch, nakonec dostudoval obchodní akademii. Krátce v bance, brzy byl propuštěn. Vede volný, bohémský život, tulák, dobrodruh, typický bohém. Byl na černé listině – pronásledován – jako anarchista. Několikrát zatčen. Při tom, jak se potuloval po Evropě až po Balkán, pomáhal i makedonským povstalcům. Různá zaměstnání – i obchod se psy. Ani když se oženil,svůj způsob života nezměnil, drobné konflikty s policií apod. Už od 18 velice plodný autor, získal redaktorské místo. 1911 založil fiktivní stranu – Stranu mírného pokroku v mezích zákona (příklad mystifikačního umu – zasáhl i do politického dění během voleb, v hospodě improvizoval předvolební projevy. Dokonce za tuto stranu i kandidoval. Celé je to parodií, zesměšnění politiků, politických stran, voleb. Vše o této činnosti vydáno posmrtně v knizeDějiny strany mírného pokroku v mezích zákona. Za války byl na ruské frontě, přeběhl, dostal se do legií, členem Rudé armády, domů se vrátil 1920. Opět bohémský život, tehdy psal definitivní podobu Švejka. Z Prahy odešel do ústraní na Lipnici pro útoky na svou osobu. Psal Švejka a zemřel předčasně ve 40 letech. Dílo: plodný autor, množství povídek, humoresek, satir, črt, nejprve publikoval v časopisech a novinách – redaktor časopisu Svět zvířat (milovník zvířat) – články o neexistujících zvířatech. Soubory povídek:Trampoty pana Tenkráta;Můj obchod se psy a jiné humoresky aj. - pohrdání dobovými literárními konvencemi; příklon k lidové povaze, v těchto povídkách se často objevuje typ lidového šibala, chytráka, jehož činorodá aktivita je v komickém kontrastu s vládnoucí autoritou, který si dokáže poradit s autoritou vládnoucí moci. Již od roku 1912 začíná vznikat postava Švejka, nejprve jen prosťáček - první verze:Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky; druhá verzeDobrý voják Švejk v zajetí – vznikla v době Haškova působení v ruských legiích. Definitivní verze v letech 1920-1923Osudy dobrého vojáka Švejka za světové válkyčít3 str.171– románová tetralogie, poslední díl nedokončen; satirické i humoristické, obsahově protiválečné; ilustroval přítel Josef Lada(filmová podoba - hraje Hrušínský, loutková zpracování…), přeloženo do 60 jazyků. Autor vytvořil nový literární typ hrdiny, jenž je ztělesněním lidového rozumu, vtipu, humoru i vytrvalého odporu. Humor a „hloupost“ jsou Švejkovi obranou i ochranou proti nebezpečí, proti válce, přináší mu pocit bezpečí i v nepřátelském prostředí. Švejk neustále vytváří groteskní situace, doslova vykonává rozkazy svých nadřízených a tím často vyvolává zmatek a ukazuje tak jejich naprostou nesmyslnost, nepatřičnou horlivostí přivádí nadřízené či úřady až k nepříčetnosti. Sám je vždy klidný, usměvavý, nic ho nevyvede z míry. Působí jako rozkladný živel, zesměšní všechno, co představuje nějakou moc či autoritu. A přitom si nikdy nejsme (asi nemáme být) jisti, zda se to stalo (udělal to) bezděčně, mimoděk a on je tedy opravdu jen hlupák, prosťáček, nebo zda to byl jeho záměr, uvědomoval si, že to, co říká nebo dělá, vede k zesměšnění, a on je tedy velice prohnaným chytrákem, který hloupost jen předstírá. Právě touto nejednoznačností je postava Švejka pro čtenáře tak přitažlivá. Kdyby byla jednoznačně taková či onaká, nemělo by to takový účinek. A v tom je Haškovo mistrovství, tak geniálně tu postavu napsal (a vlastně také nevíme, zda mimoděk či záměrně…). Postava Švejka navazuje na typy „moudrých bláznů“, taškářů, šibalů, ke všemu má průpovídky, „příklady ze života“, kterými chce něco doložit, potvrdit, podpořit. Neodvolává se v nich však na uznávané autority (jak by se obvykle čekalo), ale na obyčejné, neznámé lidi, třeba i na někoho pochybného, např. zloděje, a tím je to celé postaveno na hlavu; co mělo být doloženo, je naopak zesměšněno; groteskní situaci, trapasu, maléru, katastrofě ještě nasadil korunu. Srovnání s Dickensem – Kronika Pickwickova klubu – podobné průpovídky měl sluha Sam Weller; právě když se objevil v dalších dílech původního seriálu, dostavil se obrovský úspěch u čtenářů; zaujal asi hlavně tím, že vše komentuje, dokládá

Témata, do kterých materiál patří