1. světová válka v české literatuře

Čas kopřiv - soubor povídek podávajících obraz morálky, věrnosti svému přesvědčení, lidské soudržnosti v těžkých dobách (ve 2. světové válce i po ní, po roce 1948)

František Křelina

- prozaik i básník, bývá řazen i ke katolické literatuře

- píše romány a povídky se současnou i historickou tématikou, básnické sbírky

- většina děl spojena myšlenkou, že východisko z konfliktů a problémů moderního světa je v návratu k hodnotám venkovského života, k půdě, k víře; vždy zdůrazňuje roli víry v životě

Amarú, syn hadí – román o jezuitském mučedníkovi v Jižní Americe koncem 17. stol.

Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká

Hlas kořenů – povídky o obtížném návratu lidí do rodného prostředí

volná tetralogie - 4 romány, např. 2. díl - Puklý chrám - čít 3 s 216 - o duchovním hledání, bloudění člověka zbaveného kořenů, půdy a víry, jediných jistot mravně hodnotného života; jde o rodový statek Antošů, po smrti Petra se ho má ujmout jeho bratr Václav, ale ten se na studiích venkovu odcizil, statku hrozí zkáza (podobně jako puklému chrámu v jeho obci);

východisko: Václav se smíří s otcem, snaží se nalézt cestu ze všech zmatků, jak ve věcech světských (zachránit statek), tak i v duchovní oblasti (najít duchovní sílu, dědictví, jistotu);

tápe, bloudí, ale uvědomuje si to; duchovní dědictví nachází nakonec ve svém dědovi – spočívá v jeho víře, odevzdanosti do vůle Boží, v lásce ke všemu stvoření apod.; mladší generace se starají víc o to světské – majetek.

Tradiční román, ale v osudových chvílích i úvahové pasáže, lyrické popisy přírody, otázky ke čtenářům; básnický styl (vše viz ukázka)

Jan Čarek – básník, psal hlavně pro děti.

Katolická próza

Vydělení této skupiny neznamená, že by to byli jediní katolíci mezi spisovateli, jde však o to, že tito svou víru a vztah k Bohu ve svém díle výrazně projevovali.

Zdrojem inspirace duchovní i jazykové je často období českého baroka.

Možná nás zarazí, že někteří katoličtí autoři byli schopni nenávistných výpadů proti demokraticky orientovaným autorům, zejména proti Karlu Čapkovi. Lze to snad vysvětlit (ne však obhajovat) tím, že jim dávali za vinu odklon od katolicismu v meziválečné době a přílišnou sekularizaci první republiky, což považovali za nebezpečné. Také projevovali antisemitské názory, avšak nepředstavujme si je jako ty nacistické, spíš šlo o to, že se jim zdálo podezřelé, kolik procent (30) významných míst v bankách, průmyslu, umění ovládají Židé (a bylo jich přitom asi 0,5 procenta populace).

Jaroslav Durych

- prozaik, publicista, vojenský lékař na frontě, je jedním z nejkonzervativnějších autorů

charakteristika díla:

- vytvořil nový typ historické prózy - doposud měla výchovný ráz, ten u něj ustupuje, zaměřuje se na existenciální pocity postav, proto je próza lyrizovaná, rytmizovaná, mystická,