1. světová válka v české literatuře
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Příběh je sice plný tragiky, krutosti, přesto je život zobrazen jako překrásný, protože je nezničitelný a láska je silnější než smrt (narození dětí).
Film 1967 – režie Vláčil – hl. role M. Vašáryová
Luk královny Dorotky - soubor renesančních povídek; ve všech motiv nespoutaného, svobodného milostného citu
Konec starých časů - román o ruském bělogvardějském běženci, emigrantovi - kníže Megalrogov, trochu baron Prášil (fanfarón, vymýšlí si), trochu Don Juan (ženy po něm šílí),
elegantním způsobem vtrhne do rodiny českého velkostatkáře a nějaký čas tam pobývá; okouzlující, sympatická postava, touží žít život jako dobrodružství, objeví se a zase zmizí neznámo kam, nikdo o něm nic neví, výrazně se odlišuje od svých současníků, v kontrastu s ním (vnese do jejich poklidného života romantiku starých časů) se více zvýrazní šedivost, přízemnost, nuda života poválečných zbohatlíků, kteří se mezi vyšší vrstvu ale chtějí dostat.
Film 1991: režie: J. Menzel, hl. role Abrhám.
Obrazy z dějin národa českého – psal je v osudových chvílích po Mnichovu, staly se duchovní oporou našeho národa; beletristický obraz počátků našich národních dějin, nedokončený, dospěl pouze do konce 13. stol., historicky věrný, spolehlivý, měl vědecké podklady od historiků
Kubula a Kuba Kubikula – pro děti
Próza levicově orientovaných spisovatelů
Ve 20. letech levicově orientovaní autoři představují většinou proletářskou literaturu, někteří pak inklinují také k avantgardním uměleckým směrům.
Na přelomu 20. a 30. let dochází k vnitřní diferenciaci levicových autorů - r 1929 bylo z KSČ vyloučeno sedm spisovatelů kvůli nesouhlasu s Gottwaldovým vedením, bolševizací. Byli to: S. K. Neumann, M. Majerová, H. Malířová, I. Olbracht, J. Seifert, V. Vančura, J. Hora (první čtyři z nich se do KSČ po čase vrátili).
Ve 30. letech se objevuje tzv. socialistický realismus – nejprve v sovětské literatuře, šíří se i k nám (po r. 1948 pak bude u nás jedinou uznanou tvůrčí metodou); jde o zobrazování života z hlediska ideálů socialismu a komunismu, z hlediska marxistické ideologie, zobrazována je tedy ideologická představa o skutečnosti, o tom, jaký život je a kam směřuje;
dílo musí mít především společenskou funkci, musí být ideologické, teprve potom estetické,
společnost je brána jako třídně nesmiřitelná, literatura má úkol bojovat svými prostředky za vítězství proletariátu, marxistické stanovisko deformuje dílo, vede k nesnášenlivosti a netoleranci, zaslepenosti, degraduje estetickou hodnotu díla.
Typické představitelky socialistického realismu:
Marie Majerová – Robinsonka (pro děti), Marie Pujmanová
Ivan Olbracht (1882-1952)
- český prozaik, novinář, publicista
- vlastním jménem Kamil Zeman, syn spisovatele Antala Staška (Antonín Zeman), práva a historii nedokončil, věnoval se novinářské činnosti, často pobýval na Podkarpatské Rusi, 1929 dočasný rozchod s KSČ, po 2. sv. válce opět činný ve vysokých stranických funkcích, ale zachoval si čisté svědomí.