1. světová válka v české literatuře

Dílo: je o hledání smyslu lidské existence uprostřed nepochopitelného moderního světa, těžko zařaditelné, má prvky expresionismu, existencialismu apod.

Šlépěje – 26 svazků, z let 1917-1941, z nich lze Demla poznat nejlépe, jsou to „slovesné koláže“ z poezie, prózy, recenzí knih, dopisů, aforismů, dojmů a deníkových záznamů, vše doplněné o ironické a sarkastické glosy.

Moji přátelé – čít 3 str.125 - soubor básní v próze – lyrické, něžné, jímavé, pokorné; oslovuje nejrůznější květiny a vede s nimi dialog, který směřuje k poznání podstaty a smyslu krásy, řečí symbolů a překvapivých asociací uvažuje i o smyslu lidské existence, o smrti, promítá do těchto rozhovorů svou osobní úzkost a trápení

Miriam – čít 3 str. 126 – báseň v próze, moderní parafráze starozákonního textu Písně písní, inspirována předčasnou smrtí sestřičky a autorovou láskou; plné pokory, citové vroucnosti; vynalézavé metafory

Zapomenuté světlo (=osamělost, světlo v prázdnotě) - čít 3 str 211 - próza, osamělý básník propadá pocitům marnosti a beznaděje, existenciální úzkost vyjádřena záznamem všedních událostí, které bolestně prožívá, častý motiv smrti (vliv tragické smrti jeho přítelkyně a ochránkyně Pavly Kytlicové), přináší útěchu v těžkém umírání selce Marii Zezulové, která ho kdysi okouzlila jako žena; kromě vypravování jsou v knize také dopisy, kritické komentáře, polemiky; autor je neustále rozpolcen mezi Bohem a svody satana, mezi dobrem a hříchem, mezi láskou duchovní a tělesnou, je pokorný i útočný, smířlivý i polemický, spravedlivý i nespravedlivý – avšak vždy hluboce lidský, hledá rozhřešení v božím slitování. Mísí se zde na jedné straně františkánská pokora, obepínající něžnou láskou svět živých tvorů, v nichž uctívá božského ducha, na druhé straně je tu polemická, drsná, místy až nespravedlivá útočnost proti všem, kdo podle Demla ohrožují a znásilňují boží spravedlnost.

Film Zapomenuté světlo jen volně užívá motivy z knihy, příběh je zasazen do 2. pol. 80. let.

Jan Čep

- prozaik, esejista, překladatel, roku 1948 emigroval do Francie, má blízko k filozofii francouzských křesťanských existencialistů, např. Gabriela Marcela

charakteristika díla:

- jeho svět má 2 podoby: každodenní život a skrytá tajemná podoba posmrtné věčnosti, z níž můžeme zachytit (objevují se)v tomto životě jen mihotavé odlesky v ojedinělých chvílích

- prostý jazyk, proud vyprávění je přirozený, laskavý, epická střídmost, charakteristika osob, míst a situací má velice sugestivní účinek, pozornost obrácena na detail

Zeměžluč – soubor povídek, např. Dvojí domov – čít 3 str.212 – z venkovského prostředí, každodenní život zobrazen jako bolest, zoufalství, nenaplněná láska, lidé návraty do světa svého dětství hledají pocit bezpečí a sounáležitosti, to je ten druhý domov, popř. druhá podoba světa (viz výše), odtud jen záblesky ve výjimečných chvílích.