1. světová válka v české literatuře

Jazyk a styl: S mnohovrstevnatostí románu souvisí značné stylové rozpětí a bohatost, rozmanitost jazyka – styl většinou baladický, citově působivý, ale místy i věcný, komentující, reportážně dokumentární a úsporný; jazyk básnický (vznešené básnické opisy, neotřelé obraznosti, např. mléčná vůně Koločavy, tma tvrdá jako kamení), ale i všední jazyk, mnoho místních výrazů. Využívá i archaismů, výrazů biblických, knižních i hovorových, nářečních, hebrejských slov a rčení. Detailní vykreslení prostředí, místních reálií (všechna místa děje jsou opatřena jmény), působivé popisy drsné přírodní scenérie nedotčené civilizací.

Děj: Autor nejprve představuje kraj - lidé jsou zde velmi chudí a jejich jedinou obživou jsou lesy, kde prý ještě žije Bůh a kde můžeme najít nejrůznější začarovaná místa, kam by nevkročil ani jelen, ani medvěd, ani člověk.

Děj knihy začíná za války; mladý Nikola Šuhaj a jeho německý kamarád utekli z fronty a schovali se v chýši jedné staré babizny - čarodějnice. Ta jim namíchala lektvar, díky němuž se od nich budou odrážet všechny kulky, nebude možno je zastřelit. Na oplátku si měli vzít její dvě hloupé a ošklivé dcerky. Baba je zaklela, ale přesto utekli. Pak se rozešli každý svou cestou a nikdy se už nespatřili. Nikola se vrací domů, do hor (už po tom dlouho toužil), navštíví i domov, setká se se svou milou Eržikou, ale jako vojenský zběh se musí ukrývat v lesích, při střetu s četníky jednoho z nich v sebeobraně zabije. Po válce se vrací do rodné Koločavy a ožení se s Eržikou (laskavá, věrná, obětavá, statečná), chce po svatbě žít s Eržikou v klidu. Bída ho však vyžene zpět do hor, kde žije nebezpečným životem zbojníka, který se skupinou mladíků (do níž patří i jeho mladší bratr Jura – opatrný, nedůvěřivý, zabíjel, aby nahnal strach) přepadává bohaté, aby mohl chudým dávat, ale nikdy nezabíjí. Četníci (strážmistr Lenard Béla) se jej marně snaží dopadnout. Pronásledují ho za loupeže, které se v očích prostých lidí neodrážejí negativně, ale naopak všichni ho považují za hrdinu, pomáhají mu, nikdo proti němu před četníky nevypovídá. Četníci spolu s bohatými Židy vypisují na jeho hlavu odměnu. Nikolovi kamarádi ho nakonec zradí, zčásti je zlákala odměna a zčásti i proto, že Jura zabil otce jednoho z nich, ale hlavně proto, aby nemohl mluvit a nevyšlo najevo, že loupili a vraždili na Nikolův účet. Nikolu a jeho bratra zabijí zrádci Danylo Jasinko, Ihnat Sopko a Adam Chrepta. Vylákají Nikolu na louku a jeden mu zatne zezadu sekyru do hlavy. Odměnu však stejně nedostanou. Četníci (nový kapitán) je doběhnou: jednak odhalí pravé důvody jejich činu (viz výše), jednak sami mají nekalý záměr – předstírat, že Šuhaje dostali oni. Ty tři zrádce umlčí pohrůžkou, že je obviní z úkladné a loupežné vraždy, a jdou střílet do mrtvých těl Nikoly a Jury. Zrádcům se tak nakonec ulevilo, spokojeni jsou nejen četníci s novým kapitánem, ale i Židé, zejména starý Abram Beer, který už dříve četníkům radil: Zavřete Eržiku, pusťte kamarády! V Závěru autor ještě dodává (coby nedůležité věci): že Eržika se znovu vdala a porodila dceru Anču, velmi podobnou Nikolovi, že lékař na těle mrtvých Šuhajů nemohl nepoznat podvod s četnickou střelbou, že Židé si říkali, to by byla hrůza, kdybychom opravdu museli shánět těch 30000 na odměnu apod. Nikola je pohřben (koločavský hřbitov je jen kamenitý pahorek, neznají zde vzpomínat na mrtvé), ale to nejdůležitější je, že jeho legenda žije dál v koločavských lesích.