1. světová válka v české literatuře

Ukázka:

„To vůbec nedělá Nikola!“ Kapitán zůstal na zlomek vteřiny jakoby přimrazen. Neboť ten chlap zde vyslovil jen jeho nejtajnější podezření. Ale pak vyskočil. „Lžeš! Lžeš, pse!“ Sápal se mu na hrdlo. „Lžeš! Lžeš! Lžeš!“ Ale kapitánovo dupání se změnilo v prudké pobíhání školní světnicí. „Jak to víš?“ vykřikl, znova se u něho postaviv, a nečekaje na odpověď, dal se opět v běh třídou, z rohu do rohu. Znělo to nepravděpodobně, nemožně, a přece vyslovoval Derbak Derbačok jen jeho myšlenku. Neboť opravdu: narostla Šuhajovi křídla, že mohl ráno loupit zde a v noci sedmdesát kilometrů odtud? Ta rychlost mu byla dávno podezřelá. Ale pak někdo vraždí na Šuhajův účet!! Pak, hrůza! Nemá co dělat s jedním banditou! Pak nemá co dělat ani s bandou zločinců! Pak má co dělat s celým okresem loupežných vrahů! Hrůza! Hrůza! S výslechem Derbaka započato nanovo. Kapitán znova usedl za stůl. „Jak to víš?“ „Nikola nikdy nevraždil.“ Ale hned se opravil. „Kromě četníků,“ dodal, jsa za to probodáván důstojnickým pohledem.

Podkarpatská Rus inspirovala i jiné autory, např. K. Čapka (Hordubal).

Dramatizace románu (divadelní adaptace, muzikál) – Balada pro banditu – autor Milan Uhde, hudba Miloš Štědroň, v brněnském divadle Husa na provázku (tehdy Divadlo na provázku) se hrálo od roku 1975 víc než čtvrt století, některé písně doslova zlidověly. 1978 i stejnojmenný film (slabší), rež. Vladimír Sís.

Kultovní představení M. Štědroně a M. Uhdeho v roce 2005 znovu nastudoval režisér V. Morávek (od premiéry tohoto slavného muzikálu v brněnském Divadle Husa na provázku uplynulo právě 40 let). Stylový posun jeho inscenace (která se spíše než sociální revoltě Nikoly Šuhaje věnuje střetu mužského a ženského principu) k divokosti a syrovosti se opírá o nové hudební aranžmá zlidovělých Štědroňových hitů Petra Hromádky. Výsledkem je silné představení, v němž se soubor divadla představuje ve skvělé formě. Novému Morávkovu pojetí svědčí výkony Jana Zadražila a Evy Vrbkové v rolích Nikoly a Eržiky, Jiří Vyorálek jako Mageri, Robert Mikluš v roli Derbaka, Jan Kolařík jako velitel četníků a další.

Román Ivana Olbrachta o proslulém loupežníkovi se v 70. letech dočkal muzikálové verze, úspěšně uváděné brněnským Divadlem na provázku. Nikdo tehdy netušil, že Baladu pro banditu (a další hry pro Provázek) napsal pod jménem Zdeňka Pospíšila tehdy zakázaný disident Milan Uhde. Když se režisér Vladimír Sís ujal filmového zpracování, rozhodl se pro převzetí původní jevištní podoby, zasazené ovšem do rámce přírodního divadélka. Stejnojmenný film, oscilující mezi pohádkou, baladou a trampským muzikálem, vychází z divadelního obsazení inscenace a hlavní role Nikoly Šuhaje byla první velkou příležitostí Miroslava Donutila. Skvělí byli mladičká Iva Bittová jako Nikolova milá Eržika, Jiří Pecha v roli velitele četníků a Bolek Polívka, nezvykle obsazený do role protřelého obchodníka Mageriho. Další a možná největší hvězdou filmu jsou jedinečné písničky Miloše Štědroně, které inspirované lidovou poezií a hudbou stačily za dvacet let zpětně zlidovět. Duch Balady pro banditu je proniknut mýtem jinakosti, odchodu, putování na okraj, vzdálení se konvencím, a to uměleckým i společenským. Je-li znemožněna svoboda mluvit, je možné ji aspoň zčásti nahradit svobodou formy. Divadelní stylizace Balady (ono v moderním divadle běžné „brechtovské zcizování“) musela v realistickém kánonu tehdejší kinematografie působit jako výstřednost a novum - ale zároveň jako demonstrace svobody.(Jiří Peňás, Respekt 26/98)