Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky

Zfilmováno Jiřím Menzelem (Oscar); hl. role – Václav Neckář

Literární druh: epika (= jeden ze základních literárních druhů, zaměřuje se především na děj)

Literární žánr: tragikomická novela (= střední prozaický žánr, odbočky a popisné pasáže jsou omezeny na minimum, děj spěje k výrazné pointě)

Typ vypravěče: ich-forma (1. osoba min. č.; absurdní – vypráví i o své smrti)

Čas a místo děje: Děj se odehrává na konci 2. sv. v. (únor 1945) v malé, ale důležité železniční stanici Kostomlaty

Jazyk a styl: velmi bohatý j., spisovné, hovorové výrazy, nespisovné, obecná čeština, vulgarismy, zdrobněliny, slang, věty z němčiny, personifikace, básnická přirovnání, knižní výrazy, kakofonie, slova se symbolickou hodnotou, opakování slov;

nepatetický styl (H. oslabil heroismus Milošova činu zasazením do groteskní situace);

kontrast, tragikomika, erotika, černý humor

nekonečný proud řeči → dlouhé větné celky (i o 20 větách)

Kompozice: chronologická + retrospekce (vzpomínky hl. hrdiny); členěno do šesti, názvy neoznačených, kapitol

Hlavní myšlenka: Hlavní myšlenkou tohoto díla je kritika druhé světové války. Poukazuje na zbytečné ztráty na životech a jak válka ovlivňuje osudy lidí. Hlavní hrdina není hrdinou v pravém slova smyslu, prožívá svá běžná životní traumata, řeší běžné životní situace odpovídající jeho věku, ale poté chce udělat to, co převyšuje jeho soukromí, velkou nadosobní věc – nasazuje vlastní život. Z individuálního hlediska je jeho smrt absurdní, z obecnějšího hrdinská. (paralela s Na západní frontě klid)

Postavy:

Miloš Hrma – 22letý maturant, čekal stavu výpravčích, pokusil se o sebevraždu (problémy v sex. oblasti), začíná pracovat v žel. stanici Kostomlaty; citlivý, naivní, zranitelný, obdivuje Hubičku, 1. sex. zkuš. mu dodává sebevědomí a sílu, ale bezy na to umírá – ale Miloš je vyrovnaný, s vnitřním klidem a jistotou smířený se svým osudem

Průvodčí Máša – Miloš k ní má milostný vztah, svědkyně jeho „selhání“, v partnerském vztahu aktivnější

Výpravčí Hubička – zdá se být lehkomyslný, zapojuje se do odboje, obdivovatel žen, nebojácný, sprosťák, nemá rád Němce

Přednosta stanice – vášnivý chovatel holubů, touží po povýšení, ale uniforma od holubího trusu mu to znemožní, nemá rád Hubičku pro jeho záletnictví

Paní přednostová – trpělivá, chápající žena, u které Miloš hledá „pomoc z jeho problému“

Zdenička Svatá – telegrafistka, které Hubička orazítkoval zadek

Viktoria Freie – Tyrolačka, partyzánka, tajemná, atraktivní, zkušená žena, zbavila Miloše jeho trápení

Obsah:

Byl rok 1945 a Němci už neovládli prostor nad městečkem, ani nad zemí. Hloubkaři narušili dopravu tak, že ranní vlaky jezdili v poledne, polední večer a večerní v noci. Nepřátelský stíhač přestřelil nad městečkem německou stíhačku tak, že ji ustřelil křídlo, které spadlo do děkanské zahrady, a trup letadla spadl do pole. Po pádu k němu utíkali občané a brali si z něj kusy železa, kdyby je potřebovali. Na pole šel i Milošův tatínek, který sbíral všelijaké železa a harampádí. Miloš se tam jel podívat na kole. Všude se třpytil sníh a pod letadlem zahlédl Miloš lidskou ruku, která tam neležela sama, ale byla tam s celým tělem. Nadcházející den se Miloš vydal po tříměsíčním „záškoláctví“ do práce na vlakové nádraží. Jakmile vylezl z domu, všichni na něj koukali, jak z dveří, tak z oken a on se přál, aby už byl za městem. V ruce držící aktovku si to kráčel přímo k řece, jelikož je tam krásný vzduch, a po té na nádraží.