Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky

Podle Miloše to v dopravní kanceláři vypadalo stále stejně, předtím než se odešel léčit. Výpravčí Hubička Miloše přivítal a řekl mu, že budou sloužit spolu a že se musí Miloš nechat znovu zaškolit. Potom se výpravčí zeptal kolik je hodin a vyhrnul Milošův rukáv – nepodíval se však na hodinky, ale na jizvy. Miloš se červenal a dělal, že hledá čepici, kterou měl zaprášenou ve skříňce. V 7:30 hod. vstoupil do své dopravní kanceláře pan přednosta. Miloš stál mezi kolejnicemi a cítil, že na něj někdo kouká. Byla to paní přednostová, která na něj hleděla ze sklepního okýnka a přitom krmila husáka. „Eléve Hrmo,“ ozvalo se zvolání z přednostovy kanceláře. Jakmile to Miloš zaslechl, chvátal za přednostou, a když dorazil do jeho kanceláře, tak řekl: „Elév Miloš Hrma se hlásí ve službě!“. Přednosta vyzval Miloše, aby se posadil a potom mu s vyplakanýma očima oznámil, že již na stanici nemají telegrafičku Zdeničku. Pak Miloš vyprávěl přednostovi, jak ho výpravčí Hubička kdysi žádal, aby za něj vzal 2 hodiny služby a poté odešel s jakousi fešnou dámou pijící víno do přednostovy kanceláře. Jakmile toto přednosta uslyšel, rozzlobil se. Miloš však vyprávěl dál: „Avšak o půlnoci jsem slyšel zvuk, jako když šoupejte s rakví… a pak rána! Vběhl jsem dovnitř a tam ležela na kanapi ta dáma, úplně nahá s roztaženýma nohama a pak výpravčí ležel v podvlíkačkách na zemi a pravil: Miloši, špatně jsem chytil kontrafaleš a spadl jsem z oltáře lásky!“. To už se přednosta opravdu rozhněval a podíval se ven z okna na výpravčího, který stál u kolejí. „Takhle ať se válí s děvkama v čekárně a ne v kanceláři svého výpravčího! Tomu praseti vepřovýmu není nic svatý!“, zuřil přednosta. Když si odfuněl a ponadával, pochlubil se Milošovi, že má být povýšen na inspektora státních drah. Po první koleji uháněl plnou rychlostí nákladní vlak. Přednosta otevřel okno a v tu ránu mu do kanceláře vlítli všichni jeho „miláčci“ holoubci. Posedali si na jeho ramena a láskyplně mu něžně zobali tváře. Nákladní vlak odnesl svůj rachot s sebou. „Co asi pan výpravčí dělal se Zdeničkou, co?“ pronesl Miloš k panu přednostovi. Nakonec se Miloš dozvěděl, že jí výpravčí vyhrnul sukni a otiskl jí na zadek razítka i s datumovkou. Avšak když přišla domů, maminka si toho všimla a utíkala na stanici, že si bude stěžovat na gestapu. A tak musela Zdenička na ředitelství, aby si razítka všichni prohlédli. A netrvalo dlouho a podél plotu stanice cválala na černém hřebci hraběnka Kinská a přednosta, spolu s holoubky na ramenou, ji šel na uvítanou políbit ruku. Výpravčí Hubička na ni mohl oči nechat a připomínku, že by chtěl být hraběnčiným sedlem, si nemohl nechat odpustit. Hraběnka oznámila panu přednostovi jakousi zprávu, které se zalekl, až mu holoubci vzlítli z ramen k nebi. S hraběnkou se rozloučil a ta poté cválala zasněženou cestou z nádraží pryč.