Divadlo a dramatická tvorba 19. století - maturita

L u m í r o v c i

Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912) – vlastním jménem Emil Frída. Narozen v Lounech, pocházel z početné rodiny (otec kupec), vzal si ho k sobě na faru strýc, Jaroslav nastoupil na teologickou fakultu, poté na filozofickou. Rok pobýval v Itálii jako šlechtický vychovatel, po návratu pracoval jako tajemník České techniky, později tajemník České akademie věd a umění. Profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě. Byl rovněž poslancem panské sněmovny ve Vídni. Zamiloval se do Sofie Podlipské (sestry K. Světlé), psali si, měla na něj vliv. Psali, když byl v Itálii, když se však vrátil, trochu se toho bála. Sofie ho seznámila s 18-letou dcerou (Ludmilou), ta ho okouzlila, vzali se. Tchýně jim však mluvila do života (bydlela s nimi na patře), měla je pod dozorem. Vrchlický zjistil, že mu žena intelektuálně nestačí, rozuměl si víc s její matkou. Mladá Podlipská si našla milence, se kterým měla dvě děti. Spisovatel se to dozvěděl, až byly velké. Manželství se již nespravilo. On podváděl ženu celý život (říkal, že potřebuje nějakou tu múzu)…

Vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo (80 básnických sbírek, celkem 270 knih), vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí). 1908 – mozková příhoda, ztrácí na charakteru, dožívá v Domažlicích. V dramatické tvorbě psal tragédie, činohry, proverby i veselohry, a to veršem i prózou; látkově obsáhl takřka celou historii, zpracovával antické motivy, čerpal z renesance, z nejstarších českých dějin, ze 14. i 17. století, ale i ze současnosti. Tuto širokou rozlohu sjednocuje lyrický prvek, který zpravidla v básníkových divadelních hrách převážil nad prvkem dramatickým. Psal pro Národní divadlo. Veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad, melodramatická tragédie Hippodamie (s hudbou Zdeňka Fibicha) – trilogie Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie, čerpá z řecké mytologie. V sudu Diogenově, Soud lásky, Smrt Odyssea, Svatá Ludmila, trilogie Drahomíra, Bratři a Knížata.

Julius Zeyer (1841 – 1901) – narozen v Praze, básník, prozaik a dramatik. Pocházel z bohaté rodiny obchodníka s dřívím francouzského původu. V přípravě na převzetí firmy se vzdělával v technických a obchodních oborech, studium jazyků a literatur, dějin umění a filozofie, vychovatelem v Rusku, cesty – Německo, Švédsko, Itálie, Řecko, Turecko, Španělsko, Tunis apod. Byl nejspíše homosexuál – pocity osamělosti, vyděděnosti ze společnosti, uzavřenost… Novoromantik se silným zaměřením na duchovní hodnoty. Kontakty se světovou literaturou → záliba v cizích látkách, zájem o historii. Veselohra Stará historie ve stylu komedie dell' arte, pohádka Radúz a Mahulena v doprovodu hudby Josefa Suka – tatranská krajina, krásná a prostá dívka přemáhá svou oddaností a za pomoci génia slovenského lidu a přírody kletbu a trest, zachraňuje Radúze ze zlé moci a navrací se s ním do sladkého žití. V této oslavě lásky a v tomto poetickém obraze slovenského života se uplatnila osobitost Zeyera-dramatika nejsilněji. Legenda z Erinu, Libušin hněv, Šárka, Neklan.