Divadlo a dramatická tvorba 19. století - maturita

Vilém Mrštík (1863 – 1912) – část dětství prožil v Ostrovačicích u Brna. Po absolvování gymnázia začal studovat práva, studium nedokončil. Poté se plně věnoval literatuře, spolupracoval se Šaldou, přispíval do časopisů jako literární a divadelní kritik. Byl velkým propagátorem ruského a francouzského realismu, Zolova naturalismu. Spisovatel z povolání. Ke konci života žil u bratra (kvůli tísnivým existenčním podmínkám). Podepsal manifest České moderny. Jeho velkou láskou byla malířka Zdenka Braunerová (byla starší), emancipovaná, chtěl si ji vzít, ale rozmysleli si to. Tvůrčí i osobní krizi vyřešil sebevraždou. Román Santa Lucia – podle italské písně, autobiografické drama, chudý student gymnázia, který je zklamán Prahou (jako Vilém), umírá na souchotiny. Pohádka máje – v ostrovačickém polesí u Brna. Příběh lásky v květnu. Helenka – na zábavě se seznámí se studentem Rýšou (ten je tam za trest), on se nudí, zpočátku ji bere jako flirt, postupně se do ní zamiluje, končí to dovětkem „i princezny mají své děti.“

Společná hra obou bratrů – Maryša – česká klasika, moravský venkov, v moravském nářečí, Maryša je z bohatého statku, miluje chudého Francka, rodiče ji kvůli majetku donutí, aby si vzala vdovce Vávru (bohatý padesátník) – ten má pověst pijana, karbaníka, surovce (utýral svoji předchozí ženu). K sňatku ji nutí více matka, něž otec. Maryšu přemlouvá i teta. Je dohodnuto věno – dost vysoké. Maryša si ho bere, její milý Francek se nechá naverbovat na vojnu. Maryša musí po svatbě dřít. Zjistí, že ji Vávra podvádí se služkou. Předhazuje jí, že si ji vzal, aby se starala o hospodářství. Všichni vědí, že se má holka špatně, otec jí řekne, ať odejde. Mezitím se Francek vrátí z vojny a začne za ní chodit. Ona ho vždy odmítne, je nešťastná. Nechce odejít (byla by to hanba), Francek za ní pořád chodí, v hospodě se vytahuje, že navštěvuje Vávrovu ženu. Jednou Vávra vidí Francka u domu, střelí po něm, ale netrefí se. Maryša se rozhodne Vávru otrávit jedem na krysy. Ráno u snídaně pije Vávra kafe, chutná mu divně, během popíjení naznačuje smíření, ale pozdě, dopije ho, po chvilce padne k zemi. Maryša byla odsouzena a uvězněna v olomouckém vězení. Napsáno podle skutečné události…

N á r o d n í d i v a d l o

Národní divadlo v Praze je nejznámější divadlo v České republice. Novorenesanční budova divadla od Josefa Zítka je jednou z nejvýznamnějších staveb v zemi jak z hlediska obecně národně-kulturního, historického, tak i z hlediska čistě architektonického.

Návrhy – o výstavbě kamenného divadla začali čeští vlastenci uvažovat už v roce 1844 na svých poradách v Praze. Počátek stavby byl realizován nejprve žádostí o „privilej na vystavění, zařízení, vydržování a řízení“ samostatného českého divadla, kterou stavovskému výboru českého sněmu 29. ledna 1845 předložil František Palacký. Privilej byla udělena už v dubnu 1845. Ale až za šest let – v dubnu 1851 – vydal mezitím ustavený Sbor pro zřízení českého národního divadla v Praze první veřejné provolání k zahájení sbírek. Národní sbírka ale nebyla jediným zdrojem financování stavby Národního divadla, dostatek prostředků poskytl stát a sám císař.