Divadlo a dramatická tvorba 19. století - maturita

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856) – významný představitel českého divadla 19. století. Narodil se v Kutné Hoře v rodině vojenského hudebníka, později krejčího. Studoval na gymnáziu v Hradci Králové – jako profesor a dramatik na něj působil V. K. Klicpera. Nedokončil studia na filozofii, dva roky hrál v kočovné společnosti, později se stal úředníkem u Vojenské správy (vojenský písař v Josefských kasárnách), v roce 1834 založil spolu s K. H. Máchou, J. Kollárem a K. Sabinou ryze české Kajetánské divadlo, r. 1842 opouští úřednické zaměstnání a věnuje se divadlu (vedlejší scéna Stavovského divadla). Byl odkázán pouze na příjmy dramatika a redaktora. Po porážce revoluce roku 1848 (prosazoval důsledný demokratismus i jako poslanec říšského sněmu) žije ve stísněných poměrech, byl nucen opustit Prahu. Vstoupil do kočovné společnosti. Vyčerpán životními útrapami a nemocí umírá v Plzni, kde je později po něm pojmenováno divadlo. Jeho rodinný život byl ohraničen pozoruhodným partnerským trojúhelníkem. Ačkoliv byl mužem herečky Magdalény Forchheimové, svých sedm dítek počal s její mladší sestrou Annou. O výchovu potomstva se obě sestry dělily a s Tylem, i samy navzájem, přitom harmonicky vycházely. J. K. Tyl byl všestranně nadaný – psal verše i prózu, dramata i literární kritiky. Významná je jeho žurnalistická činnost – byl obratným novinářem a některé z časopisů, které řídil, si zachovaly význam a místo v dějinách české žurnalistiky – Květy, Vlastimil, Pražský posel, významné byly i Sedlské noviny, které vycházely jen několik měsíců v roce 1849. Tyl si kladl za cíl (ve všech časopisech, které redigoval) politicko–společenskou výchovu lidu v co nejširším měřítku.

a) hry ze současnosti – Pražský flamendr, Paličova dcera, Bankrotář, Chudý kejklíř – svou pozornost obrací k sociálním problémům současnosti, aby se nakonec pokusil o smírné řešení již vyhrocených protikladů.

b) hry pohádkové – osobitý projev Tylova talentu, mísí se v nich kronika dobře odpozorovaných lidových typů s pohádkovou romantičností nadpřirozených postav a jevů. Strakonický dudák – lidová hra se zpěvy, ve které dokázal ztělesnit kladné i záporné vlastnosti českého člověka, jeho citovost, podnikavost, ale také nestálost a touhu po rychlém zbohatnutí. Tyl jí založil tradici her báchorkovitých a tradici vesnického dramatu. Švanda si chce vzít Dorotku, její otec mu v tom brání. Švanda je nešťastný, jde do světa pro peníze. Dorotka ho přemlouvá, ať to nedělá. Švanda ale vyrazí, usne na kraji lesa. Jeho matka je víla Rosava. Vyslechne jeho smutný monolog. Víla zařídí, aby měl začarované dudy, všichni jsou z nich unešeni, peníze se mu sypou. Švanda potká Vocilku, ten se na něj přilepí, sjednává mu koncerty, ale odírá ho. Dostanou se k sultánovi, ten má dceru Zuliku. Ta je omámena hudbou, chce, aby zůstal. (Mezitím se vydá do světa hledat milého Dorotka s Kalafunem) Dorotka se objeví u sultána. Princezna zavírá Švandu do vězení, protože odmítne zůstat, Vocilka uteče. Víla opět prosí královnu, ať pomůže synovi, za cenu, že spadne hierarchií víl na úroveň staré ošklivé divy. Královna jí ale odpouští… Tvrdohlavá žena, Jiříkovo vidění, Lesní panna.