Divadlo a dramatická tvorba 19. století - maturita

R e a l i s m u s

Ladislav Stroupežnický (1850 – 1892) – narozen v Cerhonicích u Písku jako syn správce klášterního panství. Nedostudoval, působil jako hospodářský úředník. Při pokusu o sebevraždu v 17 letech si zdeformoval obličej. V roce 1882 se stal 1. dramaturgem Národního divadla. Klasika – hra Naši furianti – venkovské prostředí, jedna z prvních co se týče charakteru české povahy, typicky realistické drama – typizace, boj o ponocenství, ponocný v noci hlídal (hlavně kvůli požáru) a vytruboval, boj svádí bývalý vysloužilý voják Bláha a krejčí Fiala (ten je zápornější). Fiala na své dveře přibije paličský list, který hlásá, že Fialův dům shoří, pokud Bláha nezvítězí. Nakonec se na to přijde a Bláha vyhraje. Historické hry Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová – v obou hrách je hlavní postavou Mikuláš Dačický z Heslova, renesanční básník známý svými zálety, veselým životem, ale i vtipem, moudrostí. Velká pozornost je tu věnována charakteristice postav. Historické a sociální ladění mají dramata Václav Hrobnický z Hrobnic a Na valdštejnské šachtě.

Gabriela Preissová (1862 – 1946) – narozena v Kutné Hoře, žila s matkou ve skromných poměrech (otec zemřel). Za pobytu v Praze poznala některé spisovatele (Arbes, Krásnohorská, Podlipská, Světlá), uvědomila se vlastenecky i literárně. Po sňatku žila v Hodoníně, kde poznala slovácký venkov. Po ovdovění a opětném provdání za plukovníka rakouské armády žila několik let v Istrii, podnikala řadu cest. Gazdina roba – z venkovského prostředí, roba = hanlivé označení pro ženu, která žije s mužem beze sňatku, tedy hanba. Nejenže Eva žila s chlapem bez sňatku, ale o byl navíc ženatý. Eva – švadlena, šikovná, pověst ji dostihla v Brně, kam se s milencem přestěhovala. Okolí jí to dávalo najevo, opovrhovalo ní, spáchala sebevraždu. Její pastorkyňa – opera L. Janáčka. Hlavní hrdinkou Jenůfa, odehrává se na Moravském Slovácku. Jenůfa je nevlastní dcerou Kostelníčky. Prožívá lásku, otěhotní (před svatbou je to hřích), ona si myslí, že si ji vezme, on ji ale nechá na holičkách. Kostelníčka zorganizuje věci tak, že to vypadá, že Jenůfa odjela do Vídně (aby nebylo vidět, že je těhotná), ona se ale skrývá a rodí. Bratr milého něco tuší. Jenůfa porodí, Kostelníčka jí namluví, že dítě při porodu zemřelo (ona ho však udusí). Je leden, Kostelníčka dá tělíčko do potoka. Když ledy roztají, Jenůfa dítě uvidí, Kostelníčka se přizná, jde do vězení. Obě dvě díla jsou psána ve slováckém nářečí, odpovídajícím realitě.

Alois Mrštík (1861 – 1925) – narozen v Jimranově, syn ševce. Vystudoval učitelský ústav, působil na různých školách na jižní Moravě, od r. 1889 v Divákách u Hustopečí. 1892 se zde usadil i Vilém, Diváky se staly jedním z center moravské literatury. Přispíval do Květů, Lidových novin, Lumíra, Světozoru aj. Zemřel na tyfovou nákazu. Rok ve vsi – zachycení života ve vsi, čtyři roční období, dílo obou bratrů, Aloisův podíl je však podstatnější.