Ivan Klíma Moje první lásky

Zde můžeme vidět, že Klímova láska neskončila jen u básniček, ale začal psát celý román.

O první hodině latiny náš mučitel, sotva vstoupil do třídy, nám jásavě oznámil, že nás čekají povznášející chvíle, kdy se před námi otevřou pokladnice plné nepozoruhodnějších skvostů ducha. Budeme nyní, když jsme zvládli Scyllu i Charybdu gramatiky, už pouze překládat díla klasiků.
Potom vyvolal ji, vsunul jí do dlaně ohmatanou knížečku a vybídl ji, aby četla.
Stoupla si a svým sytým, libozvučným hlasem recitovala.
Teprve teď jsem dokázal postřehnout v jejím hlase, jemuž jsem se ještě nedávno tak obdivoval, stopy hnusné a licoměrné falše. Tušil jsem, že o tom všem, čeho je schopno proradné ženské srdce, napíšu jednou, možná už brzy nový velký román.

Tady máme opět konec povídky, která pro Klímu skončila špatně. Jelikož on jí psal slohovou práci s tím, že doufal o naplnění lásky. Ale mezi tím si už Eva našla někoho jiného.

MÁ VLAST

Klíma je se svými rodiči hned po válce na dovolené v jedné vesnici. Rodiče s bratrem se ubytují na statku, on je poslán do hostince. Jeho sousedkou je zde manželka doktora Slavíka, do níž se zamiluje. Většinu dovolené tráví čtením děl velkých mistrů, jak mu to doporučila jedna redaktorka. Jeho matka chce odjet, když se dozví, že jejich soused má tuberkulózu, ale pan doktor je ujistí, že to není nebezpečné, a tak zůstávají. Nakonec právě tento soused umírá a na pohřbu se Klíma chytí s paní doktorovou za ruce.

U sousedního jsem hned zpozoroval žlutovlasou paní s oběma děvčaty. Byla to na první pohled dáma, aspoň pokud se dámy odlišují od obyčejných žen množstvím šperků, hedvábnými šaty, namalovanými ústy a vznešeným držením hlavy. Lebku měla kulatou a spíše malou, oči stejné barvy jako šaty.

V této ukázce si poprvé Klíma všiml paní doktorové a máme zde i její popis.

Vyhodil poslední rybu do krajáče, paní hostinská se radostně smála, zatímco doktorová se na mě podívala, jako by mi chtěla říct: nezlobte se, já už taky nezlobím, takový mám život!

V této ukázce můžeme vidět, že paní doktorová není úplně šťastná v manželství s panem Doktorem. A tak si Klímovi stěžuje.

A tu jsem si všiml, že její pravá dlaň, až dosud ji nechala spočívat na koleni, se pohnula a sunula do uličky mezi sedadly, a já pochopil, co mám učinit, a pomalu, velice pomalu jsem přisunoval svoji ruku, až jsem ucítil ten dosud nepoznaný dotyk, vnímal jsem jak její prsty přejíždějí po mých, proplétají se s mými, naše prsty se rychle měnili v jedno společné křídlo, na němž jsme zavěšeni mohli stoupat, vznést se, setrvávat nad nočními korunami kaštanů a lip, pod letními hvězdami, klesnout do mechu a přikrýt se jím, abychom zahalili svou úplnou nahotu, svůj hřích, svoji vášeň.

První společný dotek Klímy a paní doktorové. A nezkušený Klíma je z toho velmi rozrušený.