Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Moderní směry konce 19. století ve světovém umění a literatuře

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (169 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

12.Moderní směry konce 19. století ve světovém umění a literatuře 19. století bylo z širšího hlediska dobou úspěšného rozvoje. Převládal racionalistický optimismus, pozitivizmus, víra v absolutní hodnoty vědeckého poznání. Koncem století však nastala změna. Právě onen prudký vývoj moderní společnosti, který vnesl do života rychlé tempo, složitost, nejistotu, bezohledné soupeření, způsobil všeobecnýpocit krize. Liberální společnost 19. století a její kultura, morálka, hodnoty a ideály jsou kritizovány a odmítány. Doba je vnímána jako ukončení její epochy. Vyjadřuje to i pojemfin de siécle (konec století). Staré uznávané hodnoty se rozložily, šíří se pesimismus, únava, beznaděj, obavy z budoucnosti. Roste odpor vůči společnosti, radikalizace, hl. mladší generace, politická diferenciace. Ve vědě i v umění dochází k přehodnocování. Roste pluralita proudů, směrů, názorů. Jsou narušeny tradiční představy o světě, přírodě, společnosti, člověku (krize tradičnosti). Daří se individualismu a iracionálním myšlenkám (mystika, spiritualismus). Vliv na myšlení mají např. němečtí filozofovéFriedrich NietzscheaArthur Schopenhauer.Nietzsche– krajní individualista, klade důraz na aktivitu, vůli (k moci) – ve smyslu ovládat sebe sama, být k sobě tvrdý. Člověk je dle něj nejistý nebezpečný článek (fáze) na cestě mezi zvířetem a nadčlověkem, má 2 možnosti: jít dopředu či zpět; a zde právě biologický živočišný pud, instinkt (ne rozum) velí usilovat vůlí, aktivitou o to, aby dospěl ve vývoji až k nadčlověku, ten teprve bude pánem všeho, člověk je jen červ… Proto útočí Nietzsche na křesťanství – dává mu za vinu, že člověka oslabuje, tím že přichází se soucitem ke slabším, s láskou ke všem bližním apod. Netajil se nesnášenlivosti k slabým jedincům. Odmítal demokracii jako vládu slabých. Díla:Soumrak bohů,Tak pravil Zarathustra. Schopenhauer – konstatuje, že tvůrcem všeho a hnacím impulsem všeho jevůle. Chápe tedy vůli jako všeovládající podstatu světa. Moderní umění konce stoletíchtělo být nezávislé, svobodné,nechce sloužit společnosti, stojí proti ní,odmítá zobrazovat a kritizovat, co vnímáme smysly (jak to dělal realismus), chce poznávat svět novými uměleckými prostředky (viz v jednotlivých směrech). Proto je velmi diferencované (současně vzniká několik nových směrů). Soustřeďuje se na vnitřní život člověka, na jeho senzibilitu (citlivost na podněty), klade důraz na formu, na individuální osobité vyjádření bez falešných zábran morálky. Vypjatý individualismus vede umělce ažk pocitu nadřazenosti, uzavřenosti nebo ke vzniku umělecké bohémy, která i způsobem života provokuje. Moderní umění konce 19. století představuje počátky modernismu, který se pak naplno rozvinul ve 20. století, zejména v 1. polovině; po druhé světové válce lze říci, že modernismus doznívá asi do 60. let, kdy nastupuje postmodernismus. IMPRESIONISMUS: Z latinského slovaimpressio = dojem. Vznikl v malířství ve Francii v 70. letech 19. století. Impresionismus se snaží zachytit co nejvěrněji skutečnost. Nejedná se tedy o převratný pohled na svět, ale o přirozené vyvrcholení těchto tendencí. Snaží se zachytit nejprchavější jevy vnější reality („pravdu okamžiku“), dovádí tak ke krajnosti realismus. Impresionisté soustředili svoupozornost na jeden okamžik, na pouhou atmosféru, dojem, na prchavost chvíle, na zachycení bezprostřední, pomíjivé, okamžité nálady, dojmu. Malířství: V malířství umožňuje zachytit rychle vjem a dát obrazu světelnou zářivost přírody tzv.barevná skvrna.V impresionismu se tedy jakýmsi stavebním kamenem obrazu stává barevná skvrna. Lidské oko díky své nedokonalosti tyto skvrny vnímá jako chvějící se plochu – neexistuje tedy žádná ostrá kontura. Celý směr byl pojmenován podle obrazuClauda Moneta – Imprese, východ slunce(slunce vrhá červené paprsky, které pronikají mlhami a odrážejí se na mořské hladině) Další představitelé – Francouzi - malíři:Auguste Renoir,Edgar Degas - sochař:Auguste Rodin – sochy: Myslitel, Balzac - hudba:Claude Debussy – skladatel Literatura: V literatuře jde hlavně o přístup autora k zobrazování, ne o samostatný směr. Objevuje se např. u symbolistů. Uplatňuje se v lyrické poezii, ale i v próze a dramatu.V lyrice podobně jako malíři se snažíbásnici zachytit neopakovatelné okamžiky, nálady => při tvorběpotlačena účast rozumu, volně se řadí asociace zvuků i barev(podle principu asociace),melodičnost, velké zjemnění výrazových prostředků.V próze a dramatu přináší lyrizaci a subjektivizaci (= oslabení děje, více lyrických prvků, které zachycují nálady, dojmy, krajiny,…, uvolnění kompozice => jen zlomky děje, dominantní je lyrika) Představitelé:Verlaine, Sova, Hlaváček – básníci Šrámek, Kvapil, Čechov – próza, drama SYMBOLISMUS: Vzniká ve Francii v 80. letech jako reakce na realismus, naturalismus i impresionismus. Pomocísymbolů, náznaků, nečekaných spojení představ, ale i hudebnosti se umělec snažísugerovatpocity, dojmy, nálady, myšlenky. Realitu chce pouzevybavovat, ne zobrazovat a popisovat. Díla jsou pak obsahově neurčitá, mlhavá (ale je to záměr!). Umění má zachovávat určitá tajemství. Vytváří se volný verš. Manifest symbolismu vydaný r. 1886 říká: „…předmět se nepovažuje za předmět o sobě, ale spíše za znak nějaké ideje, jehož prostřednictvím může být vyjádřena.“ (Symbol – dvojí pojetí: 1. příznačné spíš pro starší literaturu, jde o ustálené symboly vycházející z konvence, z tradice, např. srdce – symbol lásky; 2. v moderním umění, rodí se už od romantismu, symboly mnohoznačné, v jádru iracionální, vycházejí z vnitřního života, je náročnější je dešifrovat.) V moderním umění se využívá konotace (přídavné asociativní významové odstíny, většinou emotivní, které si asociativně připojujeme (vybavují se nám) k základnímu významu), a to vneslo do obrazů či lit. díla nové atributy – imaginace, obrazotvornost, metafora a podobenství. Vnější svět se stal zahradou symbolů, v níž každý předmět má jiný, hlubší a duchovnější význam. Literatura: představitelé:Baudelaire, Verlaine, Rimbaud, Březina, Sova, Hlaváček SECESE

Témata, do kterých materiál patří