Moderní směry konce 19. století ve světovém umění a literatuře

IMPRESIONISMUS:

Z latinského slova impressio = dojem. Vznikl v malířství ve Francii v 70. letech 19. století.

Impresionismus se snaží zachytit co nejvěrněji skutečnost. Nejedná se tedy o převratný pohled na svět, ale o přirozené vyvrcholení těchto tendencí. Snaží se zachytit nejprchavější jevy vnější reality („pravdu okamžiku“), dovádí tak ke krajnosti realismus. Impresionisté soustředili svou pozornost na jeden okamžik, na pouhou atmosféru, dojem, na prchavost chvíle, na zachycení bezprostřední, pomíjivé, okamžité nálady, dojmu.

Malířství:

V malířství umožňuje zachytit rychle vjem a dát obrazu světelnou zářivost přírody tzv. barevná skvrna. V impresionismu se tedy jakýmsi stavebním kamenem obrazu stává barevná skvrna. Lidské oko díky své nedokonalosti tyto skvrny vnímá jako chvějící se plochu – neexistuje tedy žádná ostrá kontura. Celý směr byl pojmenován podle obrazu Clauda Moneta – Imprese, východ slunce (slunce vrhá červené paprsky, které pronikají mlhami a odrážejí se na mořské hladině)

Další představitelé – Francouzi - malíři: Auguste Renoir, Edgar Degas

- sochař: Auguste Rodin – sochy: Myslitel, Balzac

- hudba: Claude Debussy – skladatel

Literatura:

V literatuře jde hlavně o přístup autora k zobrazování, ne o samostatný směr. Objevuje se např. u symbolistů. Uplatňuje se v lyrické poezii, ale i v próze a dramatu. V lyrice podobně jako malíři se snaží básnici zachytit neopakovatelné okamžiky, nálady => při tvorbě potlačena účast rozumu, volně se řadí asociace zvuků i barev (podle principu asociace), melodičnost, velké zjemnění výrazových prostředků. V próze a dramatu přináší lyrizaci a subjektivizaci (= oslabení děje, více lyrických prvků, které zachycují nálady, dojmy, krajiny,…, uvolnění kompozice => jen zlomky děje, dominantní je lyrika)

Představitelé: Verlaine, Sova, Hlaváček – básníci

Šrámek, Kvapil, Čechov – próza, drama

SYMBOLISMUS:

Vzniká ve Francii v 80. letech jako reakce na realismus, naturalismus i impresionismus. Pomocí symbolů, náznaků, nečekaných spojení představ, ale i hudebnosti se umělec snaží sugerovat pocity, dojmy, nálady, myšlenky. Realitu chce pouze vybavovat, ne zobrazovat a popisovat. Díla jsou pak obsahově neurčitá, mlhavá (ale je to záměr!). Umění má zachovávat určitá tajemství. Vytváří se volný verš. Manifest symbolismu vydaný r. 1886 říká: „…předmět se nepovažuje za předmět o sobě, ale spíše za znak nějaké ideje, jehož prostřednictvím může být vyjádřena.“ (Symbol – dvojí pojetí: 1. příznačné spíš pro starší literaturu, jde o ustálené symboly vycházející z konvence, z tradice, např. srdce – symbol lásky; 2. v moderním umění, rodí se už od romantismu, symboly mnohoznačné, v jádru iracionální, vycházejí z vnitřního života, je náročnější je dešifrovat.)