Moderní směry konce 19. století ve světovém umění a literatuře

Vraždy v ulici Morgue (mork) (1845) – má zakladatelské místo v detektivním žánru. Jedné noci vyděsí obyvatele poklidné ulice Morgue děsivé výkřiky, při kterých tuhne krev. Když vniknou se strážníky do domu, naskytne se jim hrůzná, neuvěřitelná podívaná. Další den pařížská policie vyšetřuje brutální dvojnásobnou vraždu. Stop je málo, zejména svědectví o podivném vřeštivém hlase.

Příhody A.G.Pyma (1838) – mystifikace, že jde o zápisky skutečného cestovatele,

Zánik domu Usherů (ašrů) (1839) – temný alegorický obraz rozpadající se osobnosti, Předčasný pohřeb,

Maska červené smrti (1842) – až morbidní vize společnosti, jež se baví na maškarním bále a zároveň propadá zkáze,

Zlatý skarabeus /brouk (1843) – napínavé, důvtipné, velký úspěch,

Černý kocour – duševní i společenský pád člověka, který podlehl alkoholu a je přitahován zlem.

Další povídky např. o cestě na Měsíc, o cestě mezi mořskými víry (obě mají dlouhé názvy)

Život: Narodil se v Bostonu v rodině kočovných herců. V raném dětství ztratil oba rodiče, ujali se ho opatrovníci, manželé Allanovi. Byl bystrý žák i student (bohaté zájmy, společenské úspěchy), ale univerzitu musel brzy opustit pro nedostatek peněz. S otčímem (obchodník) často nehody (příčinou jsou peníze) – poslal ho na vojenskou akademii, odtud ho vyloučili. Poté se začal živit psaním. Vždy byl podnikavý, pracovitý. Mnohdy se cítí zoufalý, nicméně usilovně píše básně, dále také povídky, za něž spíš může získat honorář. Podřizuje se očekávání časopiseckého publika (později napsal, že čtenáři chtějí hlavně povídky o strachu, který přechází v hrůzu, o směšném, povýšeném do grotesky, o vtipu přehnaném do burlesky, o neobyčejném, povýšeném na zvláštní a mystické). Uplatňuje přitom svůj smysl pro detail, bohatou představivost a zjitřenou citlivost. Někdy používal také motivy a postupy triviální literatury (ve spěchu, potřeboval peníze), současně však píše díla trvalé hodnoty (byl velmi pracovitý, měl silnou vůli). Do povídek také ukládal traumata svého života. Osudovým tématem byla smrt milované ženy a její „návraty“, např. v postavě jiné ženy (povídka Berenice aj.). Už jako chlapec se hluboce zamiloval do ženy, která brzy poté zemřela. V 26 letech se oženil se svou mladičkou sestřenicí Virginií (14 let), krásnou a oduševnělou, ale churavou, zemřela na TBC (26 let, r.1847), zde možná tkví kořeny jeho myšlenky o neslučitelnosti krásy s realitou (s fyzickým bytím).

Stále střídá místa pobytu i zaměstnání v různých redakcích. Horečnatě pracuje, píše články, kritiky, dokáže být jasnozřivý i útočný. Když Virginie onemocní tuberkulózou, pečuje o ni, zběsile pracuje, čím dál více pociťuje fyzické i psychické následky trvalého přepínání sil a neuspořádaného života. Poeova životní dráha neodvratně směřuje ke katastrofě, zejména po Virgiině smrti 1847. Dostal se do duševní krize, pokusil se o sebevraždu a stal se alkoholikem. Fyzicky i duševně schází, nadále však pracuje, přednáší, publikuje. Okolnosti smrti nejasné, byl nalezen v bezvědomí na ulici, předtím se prý možná v hospodě zapletl do rvačky, za několik dní zemřel.