Moderní směry konce 19. století ve světovém umění a literatuře

Umělé ráje

Paul Verlaine (1844 – 1896)

Jeho pohnutý život byl neklidný, plný výkyvů a protikladů, ale přinesl mu básnickou plnost, opravdovost, upřímnost. Tvorba je souzvukem prvků symbolistických, impresionistických a dekadentních, proto k hlavním rysům jeho poezie patří hudebnost, spontánnost, bezprostřednost, sugestivnost, smyslovost.

Verlaine byl spíš plachý samotář, silně jej poznamenalo přátelství s dravějším, dominantním, o 10 let mladším Rimbaudem. O jejich soužití drama, film, a také balet „Úplné zatmění“ – Rimbaud přijíždí do Paříže (1871), Verlaine je pozval, zvědav na jeho nové dílo Opilý koráb. Rimbaud se v jeho rodině i v umělecké společnosti chová vyzývavě, drze, vyvolává skandály. Verlainovi Rimbaudova nespoutanost imponuje, kromě obdivu k jeho básním pociťuje k němu stále větší fyzickou přitažlivost. Zasažen „úplným zatměním“ je ochoten svého mladého výstředního přítele ve všem následovat… jde za ním…i když mají mezi sebou četné sváry. Verlaine se nedokáže rozhodnout mezi Rimbaudem a svou manželkou, která mu právě porodila syna. Únik hledá v alkoholu. Odjíždí s Rimbaudem do Londýna, toulají se po Anglii a Belgii, ale také se vzájemně umělecky obohacují, věnují se psaní. Jejich skandální intimní soužití rozvrátilo Verlainovo manželství. Když Rimbaud odmítá vrátit se s Verlainem do Paříže, opilý Verlaine Rimbauda postřelil a byl odsouzen na 2 roky vězení. Ve vězení bez alkoholu, hašiše a Rimbauda dospěl ke katolické víře. Ještě jednou se setkají (1875), Rimbaud Verlaina opouští navždy.

Verlaine pak střídá kajícnost s hýřením, poslední dny strávil mezi krčmou a nemocnicí.

Díla:

Saturnské básně – sbírka, v ní báseň Podzimní píseň čít 2 str 148 – přeložena mnoha básníky (Hrubín, Holan, Seifert); pocity, nálady vzbuzené podzimní přírodou – nostalgie, melancholie, tesknota, smutek, nejistota, beznaděj; krajina je líčena jako stav duše (lze říci i stav duše líčen jako obraz krajiny); forma: mlhavost, náznaky, odstíny, volné řazení, hudebnost - dlouhé vokály, sykavky, dvojhláska „ou“; vliv impresionismu

Písně beze slov - sbírka hodně ovlivněná Rimbaudem, jemu je i věnována; spontánní kouzelná hra obrazů a hudby, tj. jakoby beze slov; báseň Umění básnické čít 2 str 148 – vypadá jako programová báseň, teoretická záležitost, formuloval základní principy symbolismu, ale on to jako teoretizování nemínil

Moudrost – psáno ve vězení, kajícné verše, obrací se k Bohu

Jean Artur Rimbaud (1854 v Charleville – 1891v Marseille)

Ve svých básních i v životě spontánně, vzpurně, intenzivně a netrpělivě odhaloval iluzornost pravd a hodnot (rodina, vlast, práce, víra, uznávaná poezie), bezohledně, s drzostí, rouháním a arogancí útočil na své okolí.

Jeho život byl ještě pohnutější než Verlainův; dobrodružný, bouřlivý, všechno chtěl zkusit, rozhodl se všechno zažít; už jako kluk utíkal z domova od tyranské matky do Paříže, kde se oddával bohémskému životu, potom s Verlainem…(viz výše) Sám pak ve druhé kapitole svého života (od 19 let) – bez literatury, bez umění – vedl podivný život dobrodruha, naučil se spoustu jazyků a potloukal se po světě (cestoval nejen po Evropě, ale i po Asii a Africe, byl prvním Evropanem, který prošel neprobádanými oblastmi Somálska (1882)) a zakoušel různá zaměstnání (tlumočník v cirkuse, koloniální voják – několikrát se nechal najmout do armády, ale pokaždé dezertoval, obchodní agent, prodavač zbraní …). Zemřel v marseillské nemocnici po amputaci nohy se zhoubným nádorem, navíc stižen syfilidou.