Moderní směry konce 19. století ve světovém umění a literatuře

Formální podoba básně – přehledná, 25 strof o čtyřech verších, psáno alexandrínem (alexandrín – název podle starofrancouzské Alexandreidy, klasický francouzský rýmovaný verš o 12 či 13 slabikách, přízvuk na 6. a 12. slabice, v českých překladech i původní poezii realizován užitím jambu, proto náročný, exkluzívní), pravidelný střídavý rým. Větné celky mají logickou strukturu, deformace, narušení, „rozrušování“ probíhají až na úrovni obrazné. Představy jsou k sobě přiřazovány volně, na principu asociace, bez logických vazeb, netvoří soudržný celek, naopak o sebe prudce narážejí. Čím víc jsou představy rozbujelé, živelné a divoké (pohyb, tvary, barvy, zvuky, vůně), tím víc působí na smysly: především zrak (plochy modra v šíru, fialové mraky, zelená noc atd.), sluch (řvoucí rudoši/křiklaví divoši, praskající blesky), chuť (sladké maso jablek), objevuje se i synestezie (modré víno, černý pach, hořká plavost). (Příklady jsou ale většinou z Čapkova překladu.)

Opilý koráb představuje v kontextu jeho tvorby dílo hraniční: to, co psal před ním, z velké části zavrhl, a to, co přijde po něm, opustí pravidelnou formu a bude psáno volným veršem a prózou.

Verše z let 1869-70):

Mé bohémství – forma sonetu, plné touhy po rušném, svobodném, plném životě, tuláctví (motivy – rozbitý střevíc, děravé kapsy, roztržené kalhoty)

Večerní modlitba – forma sonetu, míněno ironicky; o jeho tuláctví a bohémství

Spáč v úvalu – v závěru šokující překvapení - „spáč“ je, jak si posléze všimne, mrtvý voják (napsal dle skutečného zážitku za prus.-fran. války)

Překlady: Vrchlický, K. Čapek, Nezval, Hrubín. Inspirace pro Nezvala, Biebla, celkově poetismus.

Oscar Wilde (1854 – 1900)

Angličan irského původu, dramatik, prozaik i básník; typický představitel dekadence a lartpourlartismu, ale i symbolismu a novoromantismu. Kladl důraz na čistou krásu umění, bez spojení s morálkou. Smysl umění spatřoval v oslavě krásy, nikoli v proklamování morálky.

Rozporuplná, nespoutaná, svobodná, živelná osobnost. Pocházel z intelektuální rodiny, otec (lékař královny Viktorie) i matka se věnovali literární tvorbě. Vystudoval klasickou filologii v Dublinu, pak estetiku v Oxfordu. V Oxfordu se také stal profesorem estetiky. Byl vychován v prostředí uměleckých salónů, uměl se v nich elegantně pohybovat, vždy okouzlující i provokující, byl oblíbeným společníkem, dandym (dandy – světák, frajer, bavič salónů, lev salonů). Byl nadaný jiskřivým intelektem, výřečností, ironií a vtipem; proslul svými duchaplnými pronikavými aforismy, schopností glosovat společenské jevy, bavit originálními a vtipnými příběhy. Když přišel do společnosti Wilde, dokonce i G. B. Shaw začal hrát druhé housle. Jeho fantazie a kreativita neznaly mezí. Konzervativní společnost pobuřoval, šokoval výstředností v chování i v oblékání. Stal se z něj buřič proti dobovým konvencím. Nerozlišoval lidi slušné a špatné, nýbrž okouzlující a nudné. Život pojímal jako umělecké dílo – hledal nové zážitky, zkušenosti; cílem života krása a rozkoš; nevázaný život provázely skandály. Wilde (ženatý muž, otec dvou synů) se cítil uražen otcem svého přítele, vyvolal soudní proces, nakonec byl však sám obžalován a 2 roky vězněn pro homosexualitu, vyšel jako psychicky i fyzicky zlomený člověk, pak chtěl začít nový život pod jiným jménem v Paříži, ale neměl k tomu již dost sil, pln depresí propadl alkoholu a po dvou letech zemřel zoufalý a vyčerpaný v bídě (film i seriál o jeho životě).