Moderní směry konce 19. století ve světovém umění a literatuře

Zpočátku básně (Básně 1881), svoje svérázné a radikální názory vyjadřoval v esejích (1891)

Šťastný princ a jiné pohádky (1888), druhý svazek Dům granátových jablek (1891) – čít 2 s.151 – křehké pohádkové prózy, originální, většinou smutné; podobenství o smyslu krásy a ošklivosti v lidském životě, o spojitosti krásy s nesobeckou láskou, o humanizujícím poslání umělecké tvorby; např. Slavík a růže - lyrická pohádka, v náznacích, nemá šťastný konec. Student = zoufalství, slavík = obětavý, dívka = bezcitná. Má skrytý symbolický význam, v něm dekadentní postoje: slavík vytváří estetickou hodnotu, krásu, umění, kvůli lásce, pro lásku, to vše hodnoty důležitější než život, proto pro ně svůj život obětuje, i když lidé to nejsou schopni ocenit, pochopit, vlastně si to nezaslouží, dívka – marnotratná, student zpočátku touží po lásce, ale při prvním neúspěchu ji odvrhne.

Próza:

Obraz Doriana Graye (1891) – jediný román, symbolický, autobiografické prvky, dekadentní postoje; plné složité symboličnosti a fantazie, proto i složitá interpretace; podobenství o vztahu člověka a uměleckého díla.

Děj se odehrává v prostředí bohémských gentlemanů v Anglii koncem 19. stol. Do ateliéru malíře Basila Hallwarda přichází jeho přítel, cynický lord Henry Wotton. Upoutá jej zde Dorian Gray, krásný, šlechetný mladík (dvacetiletý) – malířův model. Seznámí se. Lord Henry nejprve rozpřádá neuctivé teorie o zbytečnosti portrétování – portrétovaný člověk stárne, kdežto obraz zůstává nepříjemným svědectvím o ztraceném mládí. Také rád manipuluje s lidmi, a tak zkouší své schopnosti i na Dorianovi. Lichotí mu pro jeho krásu, mládí a čistotu a zároveň jej záměrně upozorní na jejich pomíjivost. Radí mu, aby si užil života naplno, nepropásl jedinou radost, jediný okamžik. Dorian podléhá vlivu lorda Henryho, hlasatele dekadentních názorů, podle nichž je umění nadřazeno morálce. Ovšem pozor – Henry sám se tím, co hlásá, neřídí, nežije podle toho, dalo by se říci – hlídá se, dává si pozor. Dorian okouzlen svým obrazem a lordovými slovy, vyslovuje přání, aby zůstal navždy mladý a krásný a všechny jeho tělesné i duševní změny probíhaly na obrazu. Jeho sen se stává skutečností a on užívá všeho, co život nabízí. Změní se, vede neřestný život, dopouští se špatností. Hýří, začíná být vypočítavý, intrikuje. Chová se, jak mu „našeptává“ lord Henry, ocitá se plně pod jeho vlivem. V duchu jeho názorů vše poměřuje estetickými kritérii, krása pro něj začíná znamenat víc než život. Jeho portrét se pak mění podle toho, k jakým tělesným a duševním změnám u něho dochází. První proměna obrazu (nejprve ho měl ve svém pokoji, pak je uzamčen ve staré místnosti) nastává tehdy, když kvůli němu herečka Sibyla Vaneová spáchá sebevraždu. (Zamiloval se do herečky, protože na jevišti vytváří umělecké dílo, chtěl ji představit svým přátelům, pozval je na představení, v němž Sibyla hrála hlavní roli. Její výkon byl však podprůměrný, a to vyvolalo v Dorianovi takovou vlnu nenávisti, že jí vmete do tváře spoustu nadávek a opustí ji se slovy, že je mezi nimi konec. Doma ho zarazí podivná změna na obraze, kolem úst se objevily rýhy krutosti. Dorian si vzpomene na své přání. Druhý den mu Henry přichází oznámit, že Sibyla spáchala sebevraždu. Dorian pochopí změnu na obrazu i to, že tíhu jeho hanebností bude nadále nést obraz, a tak jej raději zamkne.) Další proměny obrazu přicházejí, jak přibývá Dorianových hříchů. Navštěvuje nejvybranější společnost, ale i nejhorší doupata periférie. Portrét se mění ve stvůru, která odráží ošklivost Dorianovy duše, sám Dorian však nadále září půvabem a mládím. Jednoho dne Doriana navštíví Basil, aby mu vyčetl jeho zkaženou pověst, a podotkne, že by rád viděl jeho duši. Dorian mu svěří tajemství ukrytého obrazu, ukáže mu jej, jak je nyní už k nepoznání změněný, ale vzápětí jej právě proto, že to viděl, zavraždí (ubodá nožem), nezastavil se ani před zločinem. Tělo pak nechá zlikvidovat jedním chemikem, ten později spáchá sebevraždu. Doriana začínají tížit výčitky svědomí. Obraz však odhaluje i to, že jeho snaha změnit styl svého života a polepšit se je falešná, pokrytecká, byla to hlavně zvědavost na nové pocity. Dorian už nevydrží pohled na svůj zrůdný portrét, dostane záchvat vzteku a zoufalství a plátno probodne nožem. Ale je to on, kdo padá k zemi mrtev. Tím vlastně zabil sám sebe. Kouzlo přestane účinkovat, obraz získá svou původní podobu, opět září krásou a čistotou mládí. Sluhové nacházejí pod obrazem mrtvého Doriana, má nůž v srdci a vzhled ohyzdného starce. Poznají ho jen podle prstenů.