Realismus ve světové literatuře

Tuto teorii aplikoval na cyklu románů Les Rougon – Macquart (Růžn Mekartové). Nejdříve vykreslil rodokmen této početné rodiny, a aby byl vliv dědičnosti dostatečně výrazný, vybral Zola za předky rodiny nervově nemocnou ženu, jejího zdravého manžela Rougona a milence alkoholika Macquart. Na manželských i nemanželských potomcích se postupně projevují vlivy těchto defektů. Aby se naturalistická teorie projevila ještě výrazněji, jsou postavy umístěny do nejrozličnějších prostředí.

Nejslavnější romány cyklu Les Rougon – Macquart:

Zabiják (1877) – naturalistický román zobrazující úpadek a zmar lidských životů v beznadějném prostředí bídy, alkoholu a duchovní prázdnoty. Do Paříže přijíždí venkovská dívka Gervaisa a bere s sebou i své děti a druha Lantiera. Ten ji však brzy opouští. Gervaisa pracuje jako pradlena, začíná se o ni ucházet dělník - klempíř Coupeau a ona si ho bere za muže. Zpočátku se jim daří dobře, narodí se jim dcerka Nana. Coupeau ale utrpí v práci těžký úraz, dlouho se léčí, zvykne si na zahálku a stává se z něho alkoholik. Gervaisa je nucena živit celou rodinu sama a ještě se starat o nemocného, z něhož se stal alkoholik a povaleč, i o bývalého druha, příživníka Lantiera, který se k ní znovu nastěhuje. Alkohol se stává v rodině nepřítelem číslo jedna – Coupeau jím zahání pocit prázdnoty a špatného svědomí. Nakonec umírá jako lidská troska na delirium tremens. Také Gervaisa začne podobně morálně upadat, sama propadne alkoholu, ztrácí práci a je z ní žebračka. Dcera Nana se stává prostitukou. Beznaděj a trápení Gervaisy končí až její smrtí.

Nana – sleduje další osudy dcery Gervaisy, prostředí vyšší společnosti (X Zabiják), ale vyznění v podstatě stejné – i v případě vyšších vrstev má rozhodující vliv na morálku prostředí a dědičnost, i zde úpadek, rozklad spol., zhýralý život.

Břicho Paříže – naturalistický román z prostředí pařížské tržnice; Germinal – z prostředí horníků; Lidská bestie aj.

Hlavním cílem naturalismu je obnažit člověka v jeho fyziologické podstatě, předložit ho čtenáři jako bytost řídící se pudy – nikoli vůlí, výchovou, rozumem. Ukazuje pasivní postavy vydané napospas sociologickému a biologickému předurčení. Postavy se většinou účinně nebrání, podléhají svému předurčení. Člověk v jeho pojetí je tvor bez duše, omezený jen na fyziologické potřeby, podobá se spíš zvířeti.

Které postavy románu by mohly mít čtenářovy sympatie? Žádné. Nelze k nim cítit sympatie. Ani autor (vypravěč) nemá k postavám žádný vztah a vlastně ani nesmí – v duchu Zolovy teorie.

Charakteristika díla Zabiják z hlediska jazykového a kompozičního:

Jazyk přizpůsobil autor prostředí, v němž se děj odehrává – pařížské krčmy, prostředí nejnižších společenských vrstev. Píše spisovně, ale v dialozích využívá vulgarismy, argot. Vypravěč - autor - přesně popisuje jednání postav, způsob jejich myšlení. Popis je nejnosnější složkou románu, dokáže jím vystihnout prostředí, jednotlivce i dav. Klade velký důraz na detailní popis prostředí i situací, např. podrobné líčení alkoholového deliria v Zabijákovi.