Realismus ve světové literatuře

Pouští a pralesem – dobrodružný cestopisný román s dětskými hrdiny, oblíbený u mládeže

Norsko

Henrik Ibsen (1828 – 1906)

- dramatik, podobně jako Čechov narušuje klasické drama: dominuje u něj minulost, retrospekce; o minulosti se dozvídáme z dialogů

1. období – romantické:

Nápadníci trůnu – z norských dějin

Peer Gynt – pohádkové drama s filozofickými úvahami o životě, hrdina je populární norská pohádková postava, fantasta, dobrodruh, u Ibsena slaboch, který chtěl v životě něco dokázat, ale neměl sílu zdolávat překážky a nést odpovědnost, to vede k úniku do pohádek, sní, vše promarní.

2. období – kritický realismus: společenskokritická dramata, zejména kritika měšťácké morálky

Opory společnosti – strhává masku měšťanské solidnosti opřené o moc peněz

Nepřítel lidu – hrdina chce ve své obci odstranit nedostatky, a proto je označen za nepřítele lidu

Nora (=Domov loutek) čít 2, str 74 - psychologická analýza postavení ženy v rodině a společnosti; hrdinka je vzorná manželka a matka, když pochopí, že její muž v ní vidí pouze loutku, odhodlá se opustit rodinu. Nora je ženou advokáta. Ve svízelné situaci, když byl její muž nemocen a ona potřebovala peníze, vypůjčila si tajně peníze a padělala otcův podpis. Teď je jí vyhrožováno, že podvod bude prozrazen. Její muž posléze na vrcholu kariéry se to dozví. Při té příležitosti si Nora uvědomuje, že její manžel vždy i teď hrubým způsobem uplatňoval svou mužskou nadřazenost, měl obavu o svou společenskou pozici a ona od něho přejímá všechny názory. I když se všechno vysvětlí, Nora konečně najde sílu, vzepře se a opustí manžela i rodinu, aby našla sama sebe.

Strašidla – až naturalistické rysy; hrdinka přinucena vdát se za člověka z rodiny zatížené dědičným šílenstvím, za zhýralého důstojníka, nemorální způsob uzavření sňatku.

3. období - překračuje hranice realismu, směřuje k symbolismu

Divoká kachna – hra s prvky symbolismu, psychologická sonda do nitra postav, tragická groteska

NATURALISMUS

Umělecký směr ve 2.pol. 19.stol, krajní podoba realismu, dovádí do extrému některé principy realismu. Vychází z tehdejších sociologických studií (H. Taine). Zákl. rysem je chápání člověka jako tvora determinovaného, jehož vůle a charakter jsou produktem dědičnosti, pudů a prostředí ⇒ jednání člověka není výsledkem racionálního přístupu ke světu, ale je pasivním odrazem toho, co člověk zdědil a v jakém sociálním prostředí žije (člověk je ovládán svou biologickou podstatou, instinkty, pudy, lze také říci, že je jejich obětí). Je to jakési mechanické přenášení zákonů platných v přírodě na lidskou společnost (i v názvu se odráží vliv přírodních věd). To je příznačné pro pozitivismus, pozitivistickou metodu, na ní naturalismus staví. V souladu s pozitivistickou filozofií se tak naturalističtí spisovatelé snažili i člověka a lidskou společnost studovat a zkoumat objektivně a nestranně, vytvářet uměleckými prostředky zobrazení s dokumentární a vědeckou hodnotou. + o pozitivismu v úvodní charakteristice realismu, lze zařadit i obecnou charakteristiku realismu a jeho předpoklady, i typické představitele - autory.