Realismus ve světové literatuře

Višňový sad čít 2 s. 73 - zachycen zánik starého světa aristokracie a nástup nového světa bezohledných podnikatelů. Na své venkovské sídlo se vrací z Paříže statkářka Raněvská. Na statku finanční tíseň, jediným východiskem je prodej pozemků. K tomu nechce statkářka svolit, protože by přitom byl zničen višňový sad - stará rodová tradice. Nakonec po dražbě nový majitel sad vykácí a tím jakoby odešly i staré časy.

Tři sestry – drama o tragikomickém sváru mezi životní realitou a sny. 3 sestry, Olga, Máša a Irina, touží po změně svého života, ale nakonec okusí trpkost poznání, že svému osudu neujdou, protože citliví lidé v konfliktu s bezohledným egoismem zákonitě prohrávají. O to pevněji se přimykají ke svým nesplněným snům o životě. Odehrává se na malém městě, začíná oslavou svátku jedné ze sester, přitom vzpomínají na Moskvu, kde dříve žily, touží se tam vrátit, na dětství, na rodiče (otec loni zemřel). Pociťují monotónnost svého života, prázdnotu, jsou neprůbojné, žijí ve snách. Vkládají své naděje na šťastnější budoucnost do přítomných mužů. V průběhu hry ztrácejí své přátele a ještě více se přimykají k svým snům, že budou potřebné, užitečné, že vyřeší prázdnotu svých životů.

Strýček Váňa – z venkova; Váňa spravuje statek, který patří jeho švagrovi. Švagr je neschopný, prázdný egoista, navrhne prodat statek → střet s Váňou – ten si uvědomí, že se zde zbytečně obětoval, zřekl svých ideálů, promarnil svůj život.

Racek – z divadelního prostředí; o nerealizovaných touhách, snech stát se velkým umělcem.

Medvěd, Svatba - komedie

Povídky a novely: přes 600, např. Chameleón, Úředníkova smrt, Pokoj číslo 6

- stylová střídmost, vybroušený aforistický styl (na malém prostoru hodně vyjádřeno, je to zhuštěno, a přitom je to závažné, odehrálo se velké drama) (aforismus = velká myšlenka vyjádřená jednou větou); Čechov dokázal i pomocí drobného detailu charakterizovat postavu; jeho smysl pro humor měl často satirický podtext, povídky jsou humoristické či satirické, zesměšňovaly všední banality, zejm. nešvary ruské společnosti.

Ivan Sergejevič TURGENĚV

Lovcovy zápisky – soubor črt a povídek o ruském venkově, spojeny 2 postavami: lovec (vypravěč) a jeho průvodce, sluha. Autor představuje statkáře a nevolníky, protestuje proti ruskému nevolnickému systému, vytváří romantickou krajinomalbu. (Črta = prozaický útvar, menší rozsah, budován řetězec scén a výjevů ze života, nemá výraznou dramatičnost.)

Francouzský realismus

Honoré de BALZAC (1799 – 1850)

Představitel typického kriticko-realistického románu. Svými romány vytvořil syntetický, encyklopedický, celistvý obraz francouzské společnosti 1. pol. 19. stol.; je v něm analýza všech podob společnosti, všechny lidské typy, prostředí, společenské vrstvy, životní situace, povolání, muže i ženy, dětství, dospělost i stáří, politika, církev… Proto své rozsáhlé gigantické dílo (95 románů) pojal jako cyklus románů a označil jako lidskou komedii. Výsledný obraz společnosti je obraz úpadku (citů a mravnosti), který je způsoben odlidštěností společenských vztahů, v nichž vládnou peníze (tj. všechny vztahy převedeny na peněžní, či alespoň ovlivněny penězi.) Časté motivy – ztráta iluzí a zkáza charakterů. Dokázal mistrně vystihnout psychologii lidí posedlých nějakou vášní (spíš slabostí, zpravidla zhoubnou); lidé nejsou vnitřně složití, jsou to typy (lakomci, kariéristé, zločinci, podvodníci, pokrytci apod.), ale jsou skuteční, opravdoví – životné postavy (věříme, že jsou to skutečné postavy z reality). Důležitou roli mají realistické, podrobné popisy, zejména prostředí. Příběhy, osudy lidí – plné napětí, gradace, nečekané zápletky (musel mít obrovskou fantazii, imaginaci, ale vše odpovídá realitě).