Realismus ve světové literatuře

Filozofické a náboženské názory: Při hledání smyslu života dospěl k otázce, jaký může mít život smysl, když vše je nemravné, upadá. Příčinu úpadku (a tedy to, co mu bere smysl žití) viděl ve šlechtě a pravoslavné církvi, proto je opustil. Naopak rolníci (ti, kteří na půdě pracují) vedou mravný život. Ničí je ale ti nemravní, tj. pravoslavná církev a šlechta. Veřejně bojuje za novou podobu křesťanství a církve, Krista chápe jako člověka, jenž dal svým osobním příkladem lidem zásady, jak žít. A právě ty zásady jsou církví ničeny. (Pro své názory byl vyobcován z církve jako kacíř.)

Tolstoj se hlásil k Chelčickému, navázal na něj zejména myšlenkou neprotivení se zlu násilím (neboť násilí plodí další násilí, mstu, násobí nenávist, demoralizuje lidi), ta spolu s neuposlechnutím nemravného příkazu je jedinou cestou k nápravě. (navazuje je pak na něj Gándhí ve 20.stol)

Dílo:

Dětství, Chlapectví, Jinošství – biografické romány, začátek tvorby

Sevastopolské povídky – reportážní prózy, zachycení krymské války

Vojna a mír čít 2 s. 69 - čtyřdílná historická románová epopej; zobrazuje Rusko v 1.třetině 19.stol. (1805-20); vyjádřil zde (v epilogu) svou představu dějin jako nepostižitelného souhrnu detailů, které člověk nedokáže pochopit – proto člověk vnímá své vlastní dějiny jako chaotické nebo náhodné. Historii nemohou podstatně ovlivnit záměry a činy vládců a vůdců, neboť vzniká živelně, je výsledkem činnosti miliónů bezejmenných.

Nový typ historického románu, podává syntetický obraz společnosti, má široce větvený děj, tento typ románu bývá nazýván román-řeka. Kompozice je založena na paralelách a kontrastech, navzájem ovšem dokonale provázaných: paralelně a zároveň v kontrastu – pásmo válečné a mírové, pásma jednotlivých postav, společenský život ruských velkoměst (Petrohrad, Moskva), rodinný život hlavních hrdinů, různé vrstvy, různá prostředí (velkoměsto - venkov) kontrasty jedinec – společnost, Bolkonskij – Bezuchov; velkolepé, realistické, plastické obrazy bitev, lovů, plesů; filozofující pasáže Děj rozsáhlého románu se odehrává na velkém prostoru. Významnou roli zde mají skutečné historické události (tažení Napoleona do Ruska, požár Moskvy, ústup francouzské armády) i skutečné historické osobnosti - Napoleon, Kutuzov, Alexandr I. V románu vystupuje velké množství postav, pozornost se však soustřeďuje na dva odlišné typy aristokratických intelektuálů, Andrej Bolkonskij (osvícený, racionální, energický, střízlivý, mravně pevný) a Pierre Bezuchov (idealistický snílek, má mnoho plánů a iluzí, cílů, ale slabou vůli k realizaci, nepraktický až komický, vnitřně rozpolcený, nestále hledá smysl života, autobiografické rysy). Oba úporně hledají svůj vztah ke společenskému dění; vlastenecká válka je nutí zaujmout nějaký postoj, je jakýmsi filtrem, skrze nějž se uskutečňuje jejich složité ideové hledání. Především Bolkonskij je těžce zkoušen, je vážně zraněn v bitvě u Slavkova, zamiluje se do Nataši Rostovové, ale ona ho zradí a provdá se za Bezuchova, Bolkonskij se pak stane pobočníkem Kutuzova, je znova raněn v bitvě u Borodina a záhy umírá. Bezuchov se také účastní boje, dokonce plánuje atentát na Napoleona, nakonec se stává členem tajného opozičního sdružení proti samoděržaví (předchůdci děkabristů). Nataša Rostovová ztělesňuje autorovu představu ideální ženy, je zachycen její vývoj od naivní, citově dospívající dívky po vyzrálou ženu, stává se vyrovnanou vzornou manželkou a matkou.