Realismus ve světové literatuře

Děj: Do zapadlého provinčního městečka pronikne zpráva o tajném příjezdu revizora z Petrohradu. Městečko je prolezlé podvody, zlořády, nepořádkem, zvůlí, proto místní honorace (představitelé města, úředníci) má špatné svědomí a snaží se to vše rychle zakrýt. Náhodou se zrovna v městečku zastaví na své cestě povaleč a vychloubač Chlestakov, bezvýznamný úředníček z Petrohradu. V napjaté atmosféře očekávání a strachu je omylem považován za revizora. Všichni se obávají, aby jim nepřišel na řadu podvodů, začnou mu všemožně nadbíhat, podlézat, obskakují ho, uplácejí ho, hejtman ho pozve k sobě, po večeři na jeho počest mu dokonce nabízí ruku své dcery, zájem o něj má i paní domu, Chlestakov se dvoří oběma, bezostyšně přijímá půjčky. Vlastně sami sebe nachytali, podvedli, sami si to zavinili, protože byli v zajetí svého špatného svědomí a strachu. Chlestakov jen využil situace, sám nemusel nic dělat, vymýšlet, balamutit je. Když se však začíná obávat prozrazení, narychlo odjíždí z města. Teprve pak, když si úředníci a hlavně hejtman pochvalují své domnělé vítězství nad revizorem, vyjde pravda najevo (opět jako na začátku tu tajnou zprávu i teď to zjistí tajným čtením dopisů na poště, tentokrát si přečetli Chlestakovův dopis) – prudký zvrat a k dovršení zkázy přichází četník a oznamuje příjezd skutečného revizora. Poslední, „němá“ scéna naznačuje šok oklamaných a zároveň dává tušit, že se situace bude opakovat.

Analýza a interpretace:

Hejtmanova závěrečná slova – Čemu se smějete? Sami sobě se smějete. – pronesená k divákům i úvodní motto hry „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu“ ukazují nadčasovou aktuálnost hry. Je zde využita stará situační zápletka, a sice záměna osob, ale s novou satirickou platností - to, jak ta záměna vznikla, jak k ní došlo, je nové, satirické. Je zde využito také grotesky, např. to, že představitele městečka spojuje strach a lhaní, je groteskní, tj. zároveň absurdní i komické a tragické. Autor užívá jednoduchý jazyk, často hovorových výrazů, jazyk postav slouží k podpoření jejich charakteristiky a k vyjádření jejich duševního stavu.

Děj se odehrává během zhruba 24 hodin a je rozdělen na 5 jednání. Příběh začíná zprávou o utajeném příjezdu revizora. Další průběh událostí ovlivňuje (přímo způsobuje) špatné svědomí úředníků, jejich charakter vyplývá hned z prvních replik (a je naznačen i nomen omen). Hejtman (v některých překladech policejní direktor nebo policejní inspektor) – v městečku je v podstatě všemocný, je to člověk zvyklý využít jakékoli příležitosti k vlastnímu obohacení, proto je k ostatním bezohledný, i když není zlý; vidina vlastního prospěchu jej však zaslepila, a tak bylo celkem snadné ho podvést. Nejprve ovládán strachem je ochoten jakkoli zastírat nepravosti, předstírat až přehnanou starostlivost, podlézat apod.; když má pak pocit, že si revizora získal a čeká ho velkolepá budoucnost, zjištění skutečného stavu věcí je pro něj víc než pro ostatní rána jako blesk z čistého nebe. Soudce Ljapkin-Ťapkin – křivd se dopouští ne proto, že by chtěl, ale proto, že je zcela zaměstnán jen sebou a svou vášní pro lov. Správce chudinského ústavu Zemljanika – přestože je tlustý, je vždy mrštný, ochotný a úslužný lichotník a donašeč, slizký úhoř, aby zachránil vlastní kůži, neváhá potopit jiné. Školní inspektor Chlopov je častými a zbytečnými revizemi trvale vystrašený, přestrašený člověk; žije ve strachu z revizí, bojí se všeho, ani neví proč. Poštmistr Špekin je velmi prostoduchý až naivní, žije tím, že sbírá zajímavé historky čtením cizích dopisů (rozpečetí je). Statkáři Bobčinskij a Dobčinskij jsou žvanivé klepny městečka, realizují se tím, že shánějí, co by pak mohli vypravovat po celém městě; přitom se i předhánějí, mluví překotně, ve spěchu, jako by se báli, že je někdo přeruší.