Realismus ve světové literatuře

Zápletka i dramatické akce v průběhu celé hry vyrůstají ze strachu, strach je zdrojem, živnou půdou. Všechny postavy jsou zajatci svého strachu, jsou strachem ovládány a zároveň uváděny do pohybu jako loutky, jednají mechanicky. Klíčový je dialog Chlestakova a hejtmana; jeden nerozumí druhému, a ani se nesnaží porozumět – Chlestakov ovládán strachem ze zatčení, hejtman strachem z revizora. Slova nic neváží, neznamenají, všechno záleží jen na tom, co, jaký smysl, jim přikládají jejich obavy a představivost.

Chlestakov je hlavní postava, ale pozor – není to profesionální podvodník a lhář, sám by nic nedokázal, ani vzbudit něčí pozornost; je to jen člověk, který využil příležitosti. I když vlastně dlouho nemohl pochopit, proč mu věnují takovou pozornost a úctu. První, co ho skoro bezděčně napadlo, bylo žádat je o peníze, navíc když hned první, kterého požádal, mu přeochotně vyhověl. Je překvapený, žasne, nečekal to, ale vycítil, že najednou má z nějakého důvodu volnou cestu, bezbřehé možnosti a dělá mu to velmi dobře. Dřív nebyl nikým, musel se stále ve všem omezovat, teď se cítí jako Někdo, povýšil ho všeobecný strach, který všem zaslepil oči. Neptá se, proč je zahrnován takovou přízní, ale vžije se do role mocného muže, po obědě a po víně jako by dostal dar výřečnosti, rozohňuje se a vypravuje o sobě jako literátovi a státníkovi; nechce podvádět ani lhát, námět k výmyslům, co vypráví, mu vlastně dodávají ti, co ho takto obletují. Skoro tomu sám věří, co říká. Úředníci mu naslouchají se vzrůstajícím posvátným strachem. Až ke konci ho napadne, že ho pokládají za někoho, kým není. Zachraňuje ho jeho prohnaný sluha Osip, který už dávno svého pána prokoukl, že je to jelimánek a velká nula. Kdyby se Osipovi nepovedlo včas (byť s obtížemi) mu vysvětlit, že taková situace se dlouho neudrží, že to všechno brzo praskne, byl by Chlestakov zřejmě klidně zůstal a čekal, až ho s hanbou vyhodí.

Mrtvé duše (1842) čít 2 s.64 - satirický román, opět ukázka hlubokého úpadku ruských poměrů, neboť odhaluje, co všechno je možné, kam až se dá v podvodech dojít. Hlavní hrdina záhadný úředník Čičikov si vymyslí kuriózní, drze výsměšný plán, jak zbohatnout. Vydá se na dlouhou cestu, při níž od statkářů skupuje (za své poslední peníze) tzv. mrtvé duše, tedy mrtvé nevolníky, kteří zemřeli po posledním sčítání a do nového sčítání (soupisu) stále úředně existují a vlastník za ně musí platit daně. Je jasné, že statkáři se jich rádi zbaví, aby za ně nemuseli platit. A s tím Čičikov právě počítal. Dále kalkuloval s tím, že až bude mít potřebný počet, může podle tehdejšího práva zdarma získat příděl půdy v řídce zalidněných oblastech, půjčovat si (na základě toho, že má nevolníky a půdu) v bance, a tak postupně zbohatnout (koupit si pak živé nevolníky). Skončí to veřejným odhalením a skandálem.