Realismus ve světové literatuře

Idiot – román ukazuje, že ušlechtilý, mravně čistý člověk v morálním marasmu (marasmus = totální rozpad, úpadek) společnosti nemůže vůbec žít. Nejde o člověka bláznivého, ale jen nepochopeného; protože je ušlechtilý, dobrý, laskavý, považují ho za idiota. Hlavní hrdina je mladý zchudlý kníže Myškin, trpí epilepsií, vrací se ze sanatoria z ciziny. Přichází do egoistické společnosti, kde trpí, mučí se…nakonec se mu vrátí jeho nemoc. V takové společnosti nedokáže žít.

Bratři Karamazovi – rysy společenského, psychologického, kriminalistického, filozofického románu; námět: otcovražda a hledání viníka mezi 4 syny; důležité místo ale mají úvahy, zabývá se otázkami osudu, viny, zodpovědnosti, citů, hledání Boha, následky, jež přináší neexistence víry či zoufalé hledání víry; Karamazov – statkář představující nejhorší lidské vlastnosti, člověka cynického a nemravného, 4 synové – ztělesňují rysy soudobého Ruska: Dmitrij – vášnivý, impulsivní, duševně labilní. Ivan – racionalistický, pochybovačný, ateista. Aljoša – hloubavý smířený, moudrý, nevinný. Smerďakov – nemanželský, zlý, otce nejvíc nenávidí, pravděpodobně ho zabil, pak ale dostane epileptický záchvat, z vraždy je obviněn Dmitrij → odjíždí na Sibiř (dobrovolně), Smerďakov se přizná Ivanovi, pak ale spáchá sebevraždu, Ivan to řekne soudu, ten mu nevěří. Ivan duševně onemocní, Aljoša odchází do kláštera, vina zůstane nedořešena a otcovražda zůstává v podstatě nepotrestána.

Další známé prózy: Chudí lidé, Zápisky z mrtvého domu – líčení lidských typů ze sibiřské káznice, reportážní charakter, celkově vyznívá tak, že káznice nic nenapraví, jen krutě trestá.

Lev Nikolajevič TOLSTOJ (1828 – 1910)

Jeden z nejznámějších a nejslavnějších ruských spisovatelů, ale také filozof a „náboženský reformátor“ a pedagog, který svými pedagogickými, filozofickými a náboženskými názory způsobil pozdvižení, pobouření, rozruch.

Život: Pocházel ze starého šlechtického rodu z Jasné Polany, zde strávil většinu života; předčasná smrt rodičů způsobila, že studia práv nedokončil a staral se o statek. Zúčastnil se krymské války. Pak v Jasné Poljaně založil školu pro mužické děti, kde sám učil podle zásad tzv.volné výchovy – bez rozvrhu, jen rozhovory, i na vycházkách. Tento pedagogický experiment v duchu J. J. Rousseaua však netrval dlouho - škola zrušena po policejním zásahu proti společensky nespolehlivým studentům, které zde Tolstoj zaměstnával. V 80. letech se přestěhoval do Moskvy kvůli vzdělání dětí. Ke konci života jednak manželská a rodinná krize (ne nevěra, spíš trauma, pocit, že manželství ženě ubližuje), jednak radikální myšlenkový přerod, rozhodl se zpřetrhat svazky s minulostí, odchází, chce dožít v ústraní, ale po cestě umírá.