Realismus ve světové literatuře

- děj nemá prudký spád, zpomalil jej, aby vytvořil prostor pro psychologickou analýzu

- hrdinové často v mezních životních situacích, které musí řešit, a jsou to většinou lidé něčím zvláštní, narušení, nalomení, s duševní poruchou, zločinci, blouznivci, revolucionáři, prostitutky – i takové lidi dokáže chápat, proniknout do jejich složitého nitra

Vrcholné romány:

Zločin a trest čít 2 s. 72 - psychologický, filozofický, společenský román; mistrovská studie psychologie inteligentního člověka, který se v bezvýchodné situaci materiální bídy ocitne na bludné stezce vlastního velikášství (vědomí vlastní velikosti).

Chudý student Raskolnikov nemá prostředky na studium, aby je získal, zabije starou chamtivou lichvářku a její sestru. Přemýšlivý Raskolnikov totiž vyspekuloval teorii, že zákony jsou závazné jen pro obyčejné lidi (jakousi nižší třídu, jen tupý materiál), zatímco velké silné osobnosti (které ty zákony a normy vytváří) mohou v zájmu obecného blaha zákony beztrestně porušovat, etické normy překračovat (mají na to právo, jsou výjimeční, nadřazení). Obecný prospěch v tomto případě je to, aby on (schopný, inteligentní, silná osobnost) mohl dostudovat. Zabití bezcenného člověka, ničemy, tedy vlastně není zločinem. I když si svůj čin takto racionálně zdůvodnil, nebyl připraven na neodbytný hlas svého svědomí. Zabíjel bez výčitek, s pocitem, že na to má právo, až poté se dostává do psychické krize a trpí výčitkami svědomí i strachem z prozrazení (i když zatím se mu dařilo uniknout podezření policie i soudce, zahladil stopy, obviněn je někdo jiný). Čeká ho dlouhá cesta k pokoře a pokání. Trpí psychicky i fyzicky, pronásledují ho divoké sny, ubíjí ho i ubohá všední realita, nad kterou se zoufale snaží povznést, je vysílený, nenachází oporu ani u sestry, ani u matky. Jediný člověk, který se mu v zoufalém stavu stane oporou, je Soňa – dcera opilce, živí sebe i rodinu prostitucí, ale je nesobecká, čistá, pokorná. Díky ní v sobě najde sílu, přizná se, je odsouzen, poslán na Sibiř, ona odchází s ním, dovede ho k pokání, pokoře a tím i k nové naději.

Román varuje před pokusy realizovat takové nebezpečné myšlenky, jako je ta, že pro něco „velkého“ lze překračovat etické normy, tj. i vraždit. To „velké“ mohou být nejen domnělé představy o právech a nadřazenosti silných individualit (jako zde v románu), ale i jiné velké ideály, představy, zdánlivě i ušlechtilé, uskutečňované např. revolucí (viz v dalších dílech).

Běsi (Běsové) – román, zachycuje revoluční hnutí; autor ho odsuzuje pro jeho radikálnost, která vede k morálnímu rozvratu lidí, k pocitu neomezené moci. Vychází ze skutečného příběhu – revolucionář, který připravoval povstání, dal pro neuposlechnutí rozkazu zavraždit studenta, tj. také si myslel, že na to má právo ve jménu revoluce, revolučních ideálů, že mu ta „velká věc“, revoluce, dává neomezenou moc. Dominují úvahy o tom, jak se ve společnosti takoví lidé rodí, jak získávají své stoupence (také velmi vizionářské, prorocké, varovné).