Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Realismus ve světové literatuře

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (60,82 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

3 3 Realismus Realismus představuje jednakumělecký směr převládající ve 2. polovině 19. století, jednak obecnějednu z hlavních uměleckých tendencí (snah, přístupů), a siceco nejvíce se přiblížit skutečnosti – zobrazovat (zachycovat) ji věrně, pravdivě, objektivně, jedná se tedy ovztah autora k realitě.Nacházíme ji v umění (tedy i v literatuře) od počátků, od nejstarších dob do dneška. Někdy převládala, jindy byla odsunuta do pozadí, či přímo odmítána, a nakonec přichází i období, kdy působila souběžně s jinými tendencemi. Vlastně vždy ji nějakým způsobem bereme v potaz. Vždyť i „jiné“ umělecké tendence mnohdy vymezujeme právě vzhledem k ní (říkáme např.: umělci se nesnaží, nechtějí či odmítají zobrazovat věrně realitu, jde jim o … a zde pak se pokoušíme vystihnout to jiné, ten jiný přístup, snahu o něco jiného). Realistické tendence v literatuře (ještě výrazněji ve výtvarném umění) pozorujeme již vantice (např. Homér), pak tedy i v linii uměleckých směrů navazujících na antiku - v renesanci a klasicismu – zde již dominovaly (např. Boccacciův Dekameron svým pohledem na vztah mezi mužem a ženou, Shakespearova a Moliérova dramata či Cervantesův román). Příznačné bylo, že postavy zosobňovaly lidské typy, ale nebyly vytrženy z reálií. V 19. století realistické tendence přerostly v umělecký směr. Nejprve v dílech některých autorů (např. Hugo, Stendhal, Puškin) nacházíme rysy romantické (hrdinové, jejich lásky, postoje, osudy) i realistické (zobrazení života soudobé společnosti, vztahy a sociální rozdíly v ní). Představují tedy jakési přechodné období mezi romantismem a realismem. Autorům již nestačí hledat ideál mimo skutečnost, chtějí poznat skutečný život lidí (soukromý i veřejný), vztahy mezi nimi, jejich myšlení apod. Proto posléze důkladně zkoumají život člověka, jeho nitro i celou společnost. Ve2. polovině 19. století realismus převažuje a jeho vystupňovaná podoba (vrcholná fáze) bývá označovánakritický realismus. Vyznačuje sezesílením kritičnosti, analytičnosti, přinášínesmlouvavý a ostrý úhel pohledu. Prudký vývoj moderní společnosti, zejména vzestup dravé podnikatelské vrstvy, vnesl do života rychlé tempo, složitost, nejistotu, praktičnost, pragmatičnost, prospěchářství a bezohledné soupeření. Sociální situace se v té době přiostřovala – revoluce (1848), stávky, využívání dělnické síly, dospělé i dětské apod. Liberální kapitalistická společnost 2. poloviny 19.stol. ničila řadového člověka majetkově i psychicky. Vztahy mezi lidmi se redukovaly na vztahy peněžní a zbožní. Tržní hospodářství přivodilo propastné majetkové a sociální rozdíly. To vše se stalo zdrojem konfliktů. Proto mnozí umělci získávají ke skutečnosti kritický vztah (postoj, přístup) azáměrně zobrazují skutečnost plnou sociálních konfliktů, analyzují poměry ve společnosti, vztahy mezi lidmi, lidskou psychiku. Předpoklady vzniku realismu jako uměleckého směru v 19. století - Obrovskýrozmach přírodních a technických věd (Darwinova evoluční teorie, Pasteurovy objevy, rozvoj průmyslu…). To vše mělo vliv nadůvěru v rozum a smyslové poznání, v exaktní myšlení,převládáoptimismus,víra, že vědecké poznání přináší absolutní hodnoty (to přetrvává až do konce 19.stol., kdy nastává krize). Tato vědecká metodologie se přenáší i do společenských věd a nakonec i do umění. - Filozofickým předpokladem realismu se stává pozitivní filozofie =pozitivismus– chce být filozofií vědy, snaží se o syntézu vědeckých poznatků, metodologii omezuje na faktografii a popis. Zabývá se jen tím, co lze pozitivně dokázat, a to je skutečnost. Pozitivně zde znamená empiricky, tj. zkušeností. Takové vědecké poznatky uznává za jediné skutečné poznání. Zakladatelem byl francouzský filozof a sociologAugust Comte. - K vývoji realismu, zejm. ke vzniku naturalismu, přispěl francouzský literární vědec, filozof a sociologHyppolit Taine[Ypolit tén], dle něhož je umělecké dílo výsledkem působení 3 hlavních činitelů:rasy, (tj.biologického a dědičného elementu), prostředí a momentu (doby). Právě zdůraznění vlivu dědičnosti a prostředí se projevilov literárním naturalismu. Charakteristické rysy literárního realismu 19.stol. Snaha zobrazovat (zachycovat) skutečnostvěrně, pravdivě (bez idealizace), komplexně,v celé její složitostiSnaha o objektivní přístup (absolutně to ale nelze nikdy) – autor je pozorovatel, není v díle účasten, stojí jakoby nad ním (na rozdíl od romantického autora). Není však z díla zcela vyloučen; přestože se snaží o pravdivost a objektivitu, skutečnost nekopíruje, nemůže zobrazit úplně všechno, už jen tím, jaké jevy (fakta, postavy) vybírá, dává najevo svoje postoje a názory. Autor čtenáři rafinovaně napovídá, co si má o zobrazované realitě myslet. I když čtenář si myslí, že k tomu dospěl sám, že autor mujen ukázal realitu. Realisté totiž chtěli závažné společenské problémy nejen ukázat, ale i řešit, popř. iniciovat řešení.Postavy typizuje (jsou typizované), tj. nevšímá si individuálních odlišností, nýbrž toho, co je společné větší skupině lidí.Hrdinové jsou typičtí představitelé určité vrstvy, skupiny lidí, nevymykají se průměru, zapadají do svého okolí (oproti tomu např. v romantismu byl hrdina člověk v mnoha směrech výjimečný, odlišující se od okolí). Autor sleduje člověka ve vývoji. Jeho charakter a životní osudy jsou podmíněny okolnostmi (dobou, původem, prostředím).Zobrazována je hlavněsoučasnost, pokud minulost, tak nejde o únik, pohled do minulosti slouží spíše k hledání paralel mezi dobami dávnými a soudobými, k hledání obecně platného, co platí pro lidi všech dob.Tematika všední, každodenní, i takové jevy, které dříve pokládány za „nízké“ a nevhodné pro umělecké dílo (život nejnižších vrstev, sociální problémy apod.)Výrazové prostředky – snaha, aby dílo bylo přístupné, proto přehledná kompozice, věcný jazyk; snaha o co nejlepší přiblížení skutečnosti, proto důkladné popisy a charakteristiky postav i prostředí, k tomu slouží i jazyk hovorový, nářečí, archaismy, historismy. Pěstuje se hlavně próza a drama (poezie méně), lépe vyhovují zobrazová

Témata, do kterých materiál patří