Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




Ruchovsko-lumírovská generace, český kritický realismus

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (131 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

11. Ruchovsko-lumírovská generace, český kritický realismus Ruchovci a lumírovci(70. a 80. léta 19. století) Pokračuje rozvoj politického a kulturního života, tedy i velký rozmach v literatuře – mnoho autorů, směrů, časopisů, žánrů. Česká literatura se začíná přibližovat evropské. Generaci této doby nazýváme souhrnně ruchovsko-lumírovskou. Uvnitř této generace byl spor. Literární spor mezi ruchovci a lumírovci:Zahájila ho Krásnohorská kritikou Vrchlického (1877). Polemika mezi nimi se vlekla několik let.Lumírovcům vytýkáno přejímání cizích myšlenek a forem a malé sepětí s domácí tradicí.Ruchovcům vytýkáno omezování naší literatury národními hranicemi, čímž způsobují její izolaci, uzavřenost. Spor ukončilNeruda (1881) – odmítl rozlišování směrů: oba přinášejí něco dobrého, nějaké hodnoty, spor je tedy neopodstatněný, požadavky obou směrů se mají spojovat – a sice literatura má vyrůstat z domácích tradic, ale neměla by tím být omezována; otevřenost světu je podmínkou, aby se nedostala do izolace. Ruchovci: (křídlo národní) - základ tvořili autoři seskupení roku 1868 v almanachu Ruch, vydaném k položení základního kamene ND (sdružovali se také kolem časopisu Osvěta) - navázali na NO; literaturu podřídili národnímu zápasu; zdůrazňují vlastenectví, slovanství, zájem o historii, venkov, domácí tematiku -poezie: vlastenecká, politická; patetická, rétorická; básník je mluvčím národa -autoři: Čech, Krásnohorská, Sládek (zpočátku, částečně) Lumírovci: (křídlo kosmopolitní, světové) - soustředěni kolem časopisu Lumír (založen r. 1873) - navazovali na májovce, hlavně úsilím o světovost české literatury, o její zapojení do světové (inspirace cizími světy a myšlenkovými proudy) - hojně překládali (pro rozšíření českého kulturního obzoru) hlavně z anglosaské (Sládek) a románské literatury (Vrchlický), aby potlačili vliv německé literatury - požadovali uměleckou svobodu a tzv. čisté umění – hlavní funkce estetická, bez výchovných, politických funkcí (aby umělce nesvazovaly požadavky výchovné, politické...) -poezie: intimní lyrika, nové formy z ciziny; obraznost, smyslovost -autoři: Vrchlický, Sládek, Zeyer Jaroslav Vrchlický - Nejvýznamnější představitel kosmopolitního proudu, dovršil úsilí o světovou úroveň české literatury, začlenil ji do evropského kontextu, myšlenkovým přínosem stojí ale až za Nerudou. - Vytvořil nejrozsáhlejší dílo v české literatuře (okolo 140 původních knih a 100 překladů, celkem se uvádí asi 270 knih). Je to sice obdivuhodné, ale tím (v tom množství děl) svůj veliký talent bohužel zároveň rozmělnil a roztříštil. Obrovské dílo je tím také nepřehledné. Zajímal se o přírodu, ženskou krásu, lidské vědění, historii apod. - Směřoval k „čistému umění“ (též pojemlartpourlartismus = umění pro umění, viz u moderních směrů ve světové literatuře na konci století) – tato tendence uznává pouze estetické hodnoty díla, klade důraz na formální stránku umění, neuznává mimoestetické kvality díla – morální, politické, sociální aj. - Jeho poezie hluboce procítěná, otevřená, upřímná, obrazově bohatá; uvedl do české literatury nové básnické formy (rondel, gazel aj.), připravil půdu impresionismu a symbolismu (tj. moderním směrům), přestože sám je odmítal (konci století už příliš nerozuměl) a generací 90. let byl proto nepochopen, kritizován. - Geniální překladatel – z 18 světových literatur, hlavně z ital., fran., španěl., např. Goethova Fausta, Andersenovy pohádky, Dantovu Božskou komedii, díla Shakespeara, Huga, Byrona aj - Uznávaná osobnost u nás i v cizině, profesor srovnávacích dějin literatury na univerzitě; byl obdivován, milován, přeceňován, ale i nenáviděn, dostal se do střetu s mladou generací, měl mnoho epigonů (napodobovatelů). - Ze soukromého života – vl. jm. Emil Frída, sňatek s dcerou Sofie Podlipské Ludmilou, zpočátku šťastné manželství, ale v 90. letech krize – obojí se odrazilo v tvorbě; poslední léta života – vážná choroba. Dílo: Lyrika: převažuje intimní, milostná, prolíná se s přírodní, dále často úvahová (reflexivní), formalistní (zaměřená na formu); vlastenecká lyrika jen v malé míře. Eklogy a písně- ekloga = idyla, milostná poezie o šťastné a radostné lásce, odrazem šťastného manželství, je otevřený ve vyjádření intimních citů Dojmy a rozmary- milostná, žena je pro něj smyslem života, inspiruje ho, psáno formou sonetu a villonské balady Poutí k Eldorádu- intimní, opěvuje přírodu, která se stává místem i obrazem básníkových šťastných chvil Tyto tři sbírky (Eklogy a písně, Dojmy a rozmary, Poutí k Eldorádu) jsou si podobné - intimní milostná lyrika, šťastná láska, plné úcty a něhy, intenzita a plnost prožitku. Hudba v duši- sbírka lyriky, která je zaměřena na určité formy, často obtížné (přejaté útvary z cizích zemí), např.sonet, villonská balada, gazel, tercína, ritornel, rondel, alexandrín, sestina Hlasy v poušti- vlastenecká a politická poezie, např. báseň,,Naší řeči" - oslava řeči, je věčně živá, posvátná, dokázala přežít … - bohaté obrazy, celé složeno z apostrof Okna v bouři- intimní lyrika, vyjádření bolesti a zklamání (ztroskotání rodinného štěstí, nepochopení následujících generací), teskně melancholické, nežádá už štěstí, jen klid, někdy však znovu volá po lásce, např. báseň,,Za trochu lásky" – z té silné touhy cítíme velikost ztráty Strom života- bilanční poezie, přírodní motivy, vyrovnaně klidný, odevzdaný osudu, smířený, např. báseň,,Díky " - básník děkuje za život, ve kterém měl o co usilovat, děkuje za ženu, za krásy přírody apod. Epika: Zlomky epopeje- cyklus sbírek, jako V. Hugo v Legendě věků chtěl zachytit vývoj lidstva a zamyslet se nad smyslem dějin – vidí jej v postupné cestě k humanitě, pokrok se děje vývojem lidského ducha a kultury, přítomností je ale zklamán a ztrácí důvěru v pokrok; náměty z různých prostředí, hojně z antiky (vysoko ji cení, ale zároveň idealizuje), např. sbírkaZlomky epopeje(báseňSpartakus), i z domácího prostředí, např. sbírkaSelské balady s vlasteneckou a sociální tématikou, náměty z českých dějin: báseňLorecký ze Lkouše - Pánovi se

Témata, do kterých materiál patří