Ruchovsko-lumírovská generace, český kritický realismus

Poezie:

Vyšehrad - epický cyklus z českých pověstí a mýtů, inspirace pro Janáčka (opera Šárka)

Karolínská epopeja – podle starofrancouzského cyklu o Karlu Velikém a jeho rytířské družině.

Svatopluk Čech

Básník a prozaik, působil na čtenáře více myšlenkovým základem díla než uměleckými kvalitami. Dodnes však živé, protože myšlenkově i umělecky nadčasové jsou tzv. broučkiády.

Poezie je rétorická, mnohomluvná, romanticky patetická, postrádá intimitu, je určena spíše ke kolektivnímu působení (recitace). Dominuje epika, sociální a politická problematika, často zahalena do průhledné a čitelné alegorické podoby - v té době velice populární typ literatury, sloužila politickým ideálům, dnes jen svědectví té doby.

Epika:

Adamité – epos, námět z husitských válek

Evropa, Slávie – alegorické básně, dobově aktuální společenské problémy

Ve stínu lípy – veršované povídky, zachycují idylickou atmosféru českého venkova

Lešetínský kovář – veršovaná novela, národní a sociální problematika

Hanuman - satirický zvířecí epos, odsuzuje, zesměšňuje napodobování ciziny, Hanuman je syn opičího krále, je unesen, dostává se do Evropy, po návratu domů zavádí evropské způsoby

Lyrika :

Písně otroka - rozsáhlá skladba, otrok = symbol útlaku, spoutaný řetězy a toužící po svobodě, stává se symbolem národního osudu, ve své době obrovský ohlas

Jitřní písně – báseň ,,Dosti nás" - povzbuzuje k aktivitě a hrdosti

Próza: „broučkiády“ - nadčasová díla, nezabývají se jen dobovými problémy, ale obecně lidskými, které se objevují v každé době, i dnes.

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce – dvojsečná satira: na jedné straně parodie na tehdy oblíbené utopické romány (Verne), paroduje spisovatele, kteří podle něj utíkají od soudobých společenských otázek, ukazuje je, jako by byli „náměsíční“, na druhé straně zesměšňuje i přízemního pražského maloměšťáka mezi nimi (Brouček), neschopného vůbec pochopit umění.

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století - satiricko-humorná kritika českého maloměšťáctví konce 19. stol., autor komunikuje se čtenářem, (opera – Janáček). Matěj Brouček po bujarém večeru při návratu z hospody Na Vikárce spadne do sudu a usne. Ve snu se ocitá v Praze v době husitských válek (v předvečer bitvy na Vítkově). V dalším ději na každém kroku se pak neustále ukazuje ostrý kontrast mezi ním a husity: Brouček – pohodlný, přízemní, bezzásadový, bezcharakterní i zbabělý, vlastenecky vlažný; husité – nadšení, opravdoví, hrdinští, čestní, vlastenecky zanícení. Vyznívá jako humorná kritika, zesměšnění pana Broučka. I v přítomnosti Žižky se chová zbaběle a po útěku z bitvy na Vítkově je husity zajat a má být jako zrádce upálen v sudu, vtom se probudí.