Ruchovsko-lumírovská generace, český kritický realismus

Drama:

Noc na Karlštejně – nejlepší, svěží konverzační veselohra s historickým námětem, dodnes oblíbená, popularitu ještě zvýšila filmová verze s hudební muzikálovou složkou (režie -Podskalský); hra využívá známého motivu zákazu pobytu žen na hradě Karla IV., vtipnou zápletku vytváří touha dvou žen kvůli lásce proniknout přes zákaz na Karlštejn, obě – císařovna Alžběta (Eliška) a neteř purkrabího Alena – přestrojené za panoše stráví na hradě noc.

Hippodamie – trilogie, tragédie z řecké mytologie, s hudbou Zdeňka Fibicha – melodram.

Drahomíra, Bratři, Knížata – tragédie z českého středověku.

Josef Václav Sládek

- Oslava venkova a selství (k ruchovcům), názorově a překlady (k lumírovcům) −> složitější zařazení.

- Tvrdou školou pro něj byl dvouletý pobyt v Americe, zde ho také oslovily osudy Indiánů, po návratu redaktorem Národních listů, později Lumíra (20 let); pak profesor angličtiny. V osobním životě – smrt dítěte i manželky při porodu, po letech druhá žena, byla mu oporou, ale zase onemocněl on, zemřel po dlouhém fyzickém utrpení.

Charakteristické rysy díla:

- Je intimní lyrik, verše jsou zpěvné, melodické, spjaty s lidovou poezií, verš střídmý, prostý, hutný, stručný, ale hluboce procítěný; (patos a rétoričnost ruchovců jsou mu cizí, oproti Vrchlickému zase není mnohomluvný a má menší námětovou šíři).

- Hodnoty nacházel v životě venkovského lidu, přilnutí k venkovu, k selství, k rodné zemi, domovu, přírodě a zejména silný vztah k půdě – to vše mu dává pocit bezpečí a mužný vyrovnaný postoj k životu, k osudu. Takový je a takový postoj k životu má právě rolník - je pro něj symbolem národní nezdolnosti.

- Zakladatel moderní poezie pro děti.

- Vynikající překladatel – poprvé do češtiny přeložil téměř celého Shakespeara.

Dílo:

80. léta – sbírky intimní i vlastenecké, politické, občanské lyriky:

Jiskry na moři

- básně věnované zemřelé ženě, např. Pevně dřímáš - elegie, úsporný výraz, melodické;

- básně z pobytu v USA, např. Na hrobech indiánských;

- básně vlastenecké, politické, např. Je proti nám, kdo není s námi - proti lhostejnosti, je potřeba odhodlaných lidí, opravdových osobností

Světlou stopou, Na prahu ráje, Sluncem a stínem – další sbírky, zejména v té poslední intimní náměty obohaceny o úvahové verše (o zákonitosti smrti, o věčném koloběhu lidských osudů, střídání světla a stínu), radostnější pocity, např. báseň V mé duši tisíc skřivánků - vyjadřuje zde radost a štěstí pomocí motivů - světlo, slunce, příroda, venkov, v nich nachází životní hodnoty a jistoty; dokonalý verš.

Selské písně a české znělky - vrcholné dílo, nejtypičtější sbírka lyriky o české krajině, venkovu, rolníkovi, selství – to vše zde dozrálo, završilo se, autor se stylizuje do postavy rolníka, např.