Ruchovsko-lumírovská generace, český kritický realismus

Západ – román, obraz tvrdého života venkovanů na Vysočině, zejména však vyzrálá psychologická kresba stařičkého faráře – lidumila, dobrodince, rádce; jeho duševního světa a sklonku jeho života; západ v názvu znamená blízkost smrti, umírají jeho nejbližší, on sám umírá, když se musí stěhovat ze své fary, kde chtěl zemřít.

Pantáta Bezoušek - úsměvná povídka, Bezoušek je bodrý venkovský sedlák a přijíždí do Prahy za svým synem advokátem. Dochází ke konfrontaci dvou světů. Neshody jsou překonávány Bezouškovou dobrosrdečností a přímostí, všechny si tím nakonec získá.

Tereza Nováková

- její literární vzor byla Karolína Světlá, romány se zabývají náboženskými a sociálními proudy mezi venkovským lidem na Vysočině; děj se soustřeďuje kolem jediného ústředního hrdiny = monografické romány, dnešní čtenáře už asi moc neosloví.

Romány: Jan Jílek - o osudech českého evangelíka z 18. století, Jiří Šmatlán - o duchovní cestě tkalce, nachází naději na spravedlivé uspořádání společnosti v socialismu; Na Librově gruntě, Děti čistého živého, Drašar.

Antal Stašek

- otec Ivana Olbrachta (oba komunisty využiti a přeceňováni pro jejich levicové smýšlení), dílo spjato s rodným Podkrkonoším.

Dílo: O ševci Matoušovi a jeho přátelích - román, odehrává se r. 1848 a v 50. letech, sleduje růst revolučnosti hl. hrdiny, jeho vývoj od anarchismu k socialismu, je pronásledován a vězněn, nakonec uprchne za hranice.

V temných vírech – o sociálním a národnostním útlaku dělníků německými továrníky.

Blouznivci našich hor – o vesničanech, kteří přemýšlí o lepším uspořádání světa, o anarchismu a socialismu.

Historická próza

Autoři v českých dějinách hledají paralely mezi historickými a soudobými událostmi a příklady hodné následování či odsouzení, i když každý v něčem jiném, nehodnotili českou minulost stejně - někteří spatřovali vrchol demokratických snah v husitství a národním obrození, jiní zase spojovali perspektivy Čechů se šlechtickými vrstvami či považovali za vhodné alespoň připomenout jejich zašlou slávu.

Josef Svátek

- jeho knihy nepatří k uměleckým vrcholům, ale jsou čtenářsky přitažlivé, přivedly mnoho čtenářů k zájmu o národní dějiny

- velice poutavé, napínavé, dramatický až téměř dobrodružný děj, dokáže barvitě líčit historické události, má výbornou fabulační schopnost

- komunistickou literární kritikou označeny za konzervativní (stranily habsburské monarchii, k lidovým hnutím skeptický, odmítavý postoj)

Dílo - rozsáhlé romány, s podrobnými kulturními a historickými souvislostmi, z rušné doby rudolfínské a pobělohorské:

Majestát Rudolfa II., Tajnosti pražské, Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze

Václav Beneš Třebízský

- ve své době velice oblíbený autor, dnes téměř zapomenut; jako katolický kněz se snaží své čtenáře umravňovat, poučovat a vychovávat, jeho knihy jsou silně citové až elegické, plné soucitu a pochopení; nezakrýval své sympatie k prostým lidovým vrstvám (často píše o lidových hnutích, selských vzpourách, husitství, o r. 1848). Neruda ho označil za nejnárodnějšího spisovatele své doby.