Ruchovsko-lumírovská generace, český kritický realismus

Společné dílo: Společně napsali drama Maryša a románovou kroniku Rok na vsi. Dobový námět pro hru Maryša našel spíš Alois, rozhodující autorský podíl na podobě dramatu má však patrně Vilém. Rok na vsi je zase asi více dílem Aloisovým. Uvedení Maryši na jeviště doprovázely vášnivé polemiky, obviňování autorů z naturalistického přehánění, odsuzování ústřední postavy apod. Pátralo se rovněž po reálném předobrazu Maryši, takto bezprostřední sepětí se skutečností však Mrštníkové odmítli. Alois později napsal: „Vybírali jsme v celku i v detailech ze svých zkušeností na dědinách věci vysloveně typické.“ Něco tedy je úplně vymyšleno, něco pochází z různých vesnic, například z vesnice jménem Těšany.

Maryša (1894) - stala se a dodnes je součástí klasického repertoáru českých divadel.

Tragédie ze slovácké vesnice, má pět dějství, kompozičně je vystavěna podle zásad klasického dramatu - expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa. Vyniká nejen přísně logickou stavbou, ale i prudkým dějovým spádem a psychologickou přesvědčivostí postav. Vyhýbá se patetickým gestům, je působivá právě svým střízlivým realistickým podáním. Tragičnost děje vyvažuje barvitost prostředí s hudbou, písněmi, kroji. K charakterizaci prostředí a postav slouží také užití nářečí. Přestože se uvádí, že jde o hru ze slovácké vesnice, nářečí má mnoho hanáckých rysů. Lze to vysvětlit tím, že vesnice (Těšany) se nachází na pomezí slovácké a hanácké nářeční oblasti.

Děj: Maryša je dcera bohatého sedláka Lízala. Francek je syn chudé domkářky. Maryša miluje Francka, podrobí se však vůli rodičů a vdá se za ovdovělého bohatého mlynáře Vávru, přestože ten má tři děti a špatnou pověst, že svou ženu bil a trápil. Francek je odveden na vojnu. Maryša je v nerovném manželství nešťastná, ale společenské normy jí neumožňují, aby muže opustila. Zhrzený Francek jí po návratu z vojny situaci spíš ještě ztěžuje, nutí ji ke společnému útěku do Brna. Vávra se pokusí Francka zabít. V zoufalé Maryši dozrává rozhodnutí, jak celý konflikt řešit - Vávru otráví jedem.

Základní konflikt hry způsobily předsudky, které nedovolují vzepřít se vůli rodičů či opustit manžela, a pokřivené vztahy a morálka, určované penězi a majetkem. Hra však rozhodně není černobílá, nejde o boj nezkažené lásky proti zkaženému světu. Maryša je pouhým prostředkem k dosažení cíle nejen pro své rodiče, ale i pro Francka. V tom spočívá tragičnost této výrazné postavy. Rodičům měla být prostředkem ke spojení majetku a k prosperitě, Franckovi zase k tomu, aby všem „ukázal“, aby všichni věděli a viděli, že Maryšu dokáže získat. Jeho láska roste hlavně tím, že je zakazována. Setkání Francka s Maryšou to nejsou pravé milostné scény, setkání milenců, spíš místo citu a něhy jde o to, kdo prosadí svou, svou pravdu, své řešení. Maryša zase nakonec to, co ji zničilo, co jí bylo vnuceno, přijme za své, vstřebá, stane se další „Lízalkou“ (pokračovatelkou, oběť se změnila v dalšího ničitele). Vidíme to v jejím postoji – neodejde od Vávry, nevrátí se ani domů, ani k Franckovi – nechce, nemůže, vstřebala deformovanou morálku, vztahy, předsudky (viz „Nešťastná jsem, ale špatná nebudu“). Deformace plodí další deformace. Je to věčný koloběh, řád, nelze se z něj vymanit, jen v něm pokračovat. Člověk tak dlouho bojuje s malostí, až se sám stane malým.