Ruchovsko-lumírovská generace, český kritický realismus

Dramata:

Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč

Lucerna - nejhranější Jiráskovo drama, pohádková hra navazující na dramatické báchorky

Realismus v dramatu

Snaha o vybudování stálého českého divadla byla završena v 80. letech.

1862 – otevření Prozatímního divadla; budova stála v místech dnešního ND

1868 - položen základní kámen ND

1881 - otevření ND (Smetanova Libuše), zhruba po 2 měsících vyhořelo

1883 - znovuotevření ND (opět Smetanovou Libuší)

„generace Národního divadla“ - umělci, kteří se podíleli na stavbě a výzdobě ND: architekti: Josef Zítek, Josef Schulz; sochaři: Bohuslav Schnirch, Josef Václav Myslbek, malíři: Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Josef Tulka, Václav Brožík, Julius Mařák, Vojtěch Hynais (opona).

Dramatikové:

Ladislav Stroupežnický (1850-92)

Dramaturg ND, úspěšný autor her, zpočátku veselohry s historickými náměty:

Zvíkovský rarášek – o záletnických spádech Mikuláše Dačického z Heslova

Paní mincmistrová – hlavním hrdinou opět Mikuláš Dačický

Naši furianti čít 2 s.137 - veselohra ze života jihočeské vesnice, spor mezi vysloužilým vojákem Bláhou a krejčím Fialou o to, kdo se stane v obci ponocným; vliv na to mají sedláci – starosta Dubský, pytlák Bušek, nejde už o věc, ale o osobní zájmy, dochází k hádkám, intrikám, postavy jsou živé typy, jsou v nich vystiženy výrazné rysy českých sedláků – hlavně furiantství, furianti = vychloubají se, naparují se, hrají si na pána, chtějí každého trumfnout, jsou tvrdohlaví, domýšliví, okázale předvádějí, co mají či umí, projevuje se to všechno v řeči, gestech, jednání, chování. Dialog oživen nářečím, také využit situační humor.

Gabriela Preissová (1862-1946)

- realistické drama, tragédie ze slovácké vesnice, obě způsobily rozruch:

Gazdina roba – dramatický příběh chudé švadleny Evy, která opouští svého muže a odchází s ženatým milencem za prací do Rakouska, on ji zradí, ona nakonec spáchá sebevraždu;

Její pastorkyňa (=nevlastní dcera, schovanka) – dramatický příběh, stará mlynářka Kostelnička utopí nemanželské dítě své schovanky Jenúfy, aby ji i sebe uchránila před hanbou;

Obě hry se staly librety oper (Gazdina roba pod názvem Eva je dílem Josefa Bohuslava Foerstera, Její pastorkyňa Leoše Janáčka)

Alois a Vilém Mrštíkové (1861-1925, 1863-1912)

Jejich dílo patří k vrcholům českého kritického realistického umění 19. století. Oba jsou autory próz a dramatu, Vilém i literárních kritik.

Život: Oba narozeni v Jimramově u Brna, jako děti se s rodiči stěhují do Ostrovačic na Moravě. Alois vedl klidný a vyrovnaný život. Prožil jej jako učitel na venkovských školách na jižní Moravě. Ve svém domě správce a učitele školy v Divákách u Hustopečí poskytoval domov a útočiště celé rodině i Vilémovi. Vilém vedl bohémský život, nedostudoval práva, střídavě pobýval v Praze nebo u svého bratra na Moravě (jezdil se za ním uklidňovat). Dlouholetá nemoc a pocit tvůrčí krize přivedly Viléma nakonec k tomu, že spáchal sebevraždu. (O životě bratří Mrštíků vypráví František Kožík v románech Na křídlech větrného mlýna a Neklidné babí léto.)