Strakonicky_dudak
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Mihulice: To půjde pro vodu s cedníkem! (vstoupí Švanda a dvě maškary)
Maškary: Hejsa, tu je muzika!
Švanda: Ale s dovolením – kampak jsem to přišel? Máte dnes maškarní rej?
Divuka: Hola, dudáku! Ukaž, co umíš! Budeme-li spokojeni, dostaneš tučnou odměnu!
Švanda: Nechci nic než kouzelný kořen, co se s ním holky dotkneš a ona
se do tebe zfanfrní!
Mihulice: Nevidíš, jaká společnost tě pozvala? Ta ti nezůstane nic dlužná!
(Švanda začne hrát. Divoženky a duchové tančí kolem Švandy a postupně
ho vlečou pod šibenici! Po chvíli začne odbíjet půlnoc!)
Divuka: Hodina duchů odbíjí! Dudák je náš! (Duchové a divoženky se vrhnou
na Švandu a chtějí ho roztrhat na kusy! V tu chvíli však přiběhne Dorotka!)
Dorotka: Ve jménu páně! Ve jménu lásky! (Vskočí mezi duchy a obejme Švandu.
Duchové a divoženky se rozprchnou - po chvíli klid.)
Švanda: (padne na kolena) Dorotko, moje Dorotko!
Dorotka: Vzpamatuj se, Švando, jsi zachráněn! Pojďme odtud, ať přijdeme mezi lidi.
Švanda: Holka zlatá – dělej co dělej, teď se od tebe nehnu! Budu se o tebe starat!
Dorotka: Starej se sám o sebe, pomysli na duši a nechej hejřivého života!
Švanda: Nechám, na mou duši nechám! A ty zlořečené dudy pověsím do komína!
Dorotka: Raději je zahoď, ať na tebe nepřijde pokušení!
Švanda: Jdi si ke všem všudy, ty zpropadený měchu – beztoho v tobě vězí
deset starých ďáblů!
(Švanda „kopne – fiktivně“ do saxofonu! Ozve se děsivý zvuk. Dorotka
a Švanda utečou! Saxofon se promění v dudy!)
Vocilka: Proč ti dva tak nabírali? (lekne se) Tfuj! Že by je vystrašila šibenice?
To snad – a podívejme, tady leží Švandovy dudy! Vederemo! Pšenka
pokvete! (uchopí měch, rozhlédne se) Vocilko, teď práskni do bot!
Divotvorné dudy jsou tvoje! (odbíhá)
(Najednou slyšíme zpěv lesních panen! Jeviště se rozzáří jasným světlem.
Popraviště mizí a uprostřed se vztyčí panovnice lesní říše. Kolem ní pak
lesní panny a Rosava.)
Lesana: Zajisté si šťastná, Rosavo,
vždyť láska zvítězila nad zlem!
Zbavuji tě tvého utrpení,
ať tvé bytí není více peklem! (Gesto. Z Rosavy padá oděv divé ženy.)
Rosava: Děti!
Švanda + Dorotka: Maminko! (Na jeviště postupně přichází všichni aktéři.)
Kalafuna: (nabízí saxofon) Švando! Zahraj!
Švanda: Kdepak! To by mě Dorotka hnala!
Kalafuna: (prosí Dorotku) Naposledy, vždyť už bude konec!
Dorotka: Naposledy? (všichni přikývnou) Ale pořádně od podlahy!
Všichni: (radostně zpívají) Nejšťastnější ze všech tvorů
to je český muzikant;
děj se co děj, on je vždycky,
svého štěstí fabrikant!
Opovědník: Milé dámy, vzácní páni, militér polovic!
Zkrátka naše milé publikum!
Loučí se s vámi naše převýborné teatrum!
(Krátký hudební motiv uzavře celou komedii. Opona padá!)
K O N E C
Vlastimil Peška 27.6.1999