Strakonicky_dudak

Chasník 1: Jen v plné sklenici je pravda!

Chasník 2: A nikdy jinak!

Všichni: Do dna!

Hospodský: Švando, slyšel jsem, že se dnes vrátil Kalafuna s tou holkou!

Švanda: Juchú! Vocilko dej mě hubičku! Dorotka se vrátila! Hospodský nalejvejte,

ať se to všecko opije! Dorotka se vrátila! (odejde)

Vocilka: To mi teď scházelo! A já si dělal královské plány! Ty dudy musejí bejt moje!

(Na jeviště vběhne Švanda a buší na dveře hájovny.)

Švanda: (je v náladě) Dorotko! Dorotko!

Trnka: (otevře okno) Šla na bejlí, není doma! A neotravuj, otrapo!

Už jednou jsme byli kvůli tobě nešťastní! (zabouchne)

Švanda: Já tu na ni počkám třeba do soudného dne!

Dorotka: (vyjde z leva) Co chceš? Mezi námi je konec!

Švanda: Chybil jsem – přiznávám – byl jsem darebák, ale k tomu mě navedli!

Dorotka: Mlč; jenom by ses chladně díval, kdybych v tu chvíli umřela!

Švanda: Ne, tomu nevěř! Já tě měl a mám pořád rád! Ve dne v noci myslím jenom

na tebe! Jen mi odpusť – prosím! A bude zase dobře!

Dorotka: Pěkně na mě myslíš! Celé dny se touláš po hospodách a tropíš divé

kousky! Co vyděláš, to prohejříš! Už cestou domů nám to pověděli!

Švanda: To ze žalosti po tobě! Ale já toho nechám, Dorotko! Teď bude všecko

jinačí, teď mám zase tebe!

Dorotka: Jdi si svou cestou, já ti už nevěřím!

Švanda: To je všechna tvoje řeč?! No, jen se hněvej! Hraj si na pyšnou princeznu!

A abys věděla! Teprve teď budu hejřit, teprve teď budu vyvádět divé

kousky! Jen, abych už ležel na prkně! Ty mě pak přijdi potěšit na krchov!

To bude tvé vítězství! (Odejde. Vše „nenápadně“ pozoroval Vocilka, který

se teď vytratí za Švandou!)

Dorotka: (jako by chtěla za ním) Švando! (zastaví se) Děj se vůle Páně!

Já jinak nemůžu! Musí se polepšit sám!

(Mezi tím se potemnělo. Dramatický akord. Dorotku obejmou chapadla

podobná kořenům. Dorotka se samozřejmě lekne. Za ní vidíme také

hlavu divé ženy – Rosavy. )

Rosava: Nestrachuj se, dcero Trnkova!

Dorotka: Ten hlas je mi známý … ty jsi …

Rosava: Neohlížej se. Jsem divá žena – ano, z mateřské lásky k tvému milenci.

Ach, neopouštěj ho – a vyveď z nebezpečí! Vidím, že ho stále miluješ.

Dorotka: Co mu hrozí?

Rosava: To nesmím vyjevit!

Dorotka: Kde ho najdu?

Rosava: O půlnoci na popravišti! (zmizí)

Dorotka: Běda mně, co jsem to slyšela? Co to znamená? Ach Švando, Švando,

i tenhle můj nový strach máš na svědomí! (rychle odejde)

(S odchodem Dorotky odbíjí jedenáct. Děj přechází na popraviště.

Z děr vylézají nejrůznější duchové a divé ženy. Počne divoký

rej doprovázený ještě divočejšími rytmy a skřeky!)

Divuka: Poslaly jste mu několik bludiček naproti?

Mihulice: To víš! Za chvíli ho tu máme!

Divuka: Už je na čase! Hostům se stejská po muzice.

Mihulice: Copak dělá jeho matička?

Divuka: Sedí na mrše a skuhrá! Snad bude chtít synáčka chránit?!