Strakonicky_dudak

lásku!

Trnka: Snad Pánbůh dá a všechno se ještě napraví.

Švanda: Myslíte? (odchází)

Trnka: Kam jdeš?

Švanda: Do hospody! (odešel z jeviště)

Trnka: (volá za Švandou) Švando, v hospodě se nikdy nic nenapravilo!

Azore! Domů! (zavírá okno v pravém portálu „velkého jeviště“)

Opovědník: A tak Švanda, pravý Čech, utíká hned do hospody!

Slyš, jak radí nebohému, pravý pivní rek:

Máš-li něco na duši, ponoř jazyk do piva!

Problémy? Ccha! Ty rázem zmizí, není z tebe protiva!

(Rychlou proměnou se dostaneme do hospody, kde se nudí pár

štamgastů.)

Švanda: (vstoupí do hospody) He, hospodo, žbánek piva! Všem!

Hospodský: Hned jsem tady, jen to fikne!

Chasník 1: A hele, Švanda!

Chasník 2: Švanda je tu!

Všichni: Do dna!

Švanda: He, hospodo, další žbánek piva! Všem!

Hospodský: Hned jsem tady, jen to fikne!

Chasník 1: Jen v plné sklenici je pravda!

Chasník 2: A nikdy jinak!

Všichni: Do dna! (Tato scénka se může ještě jednou zopakovat a pak se hrací okno

rázně přibouchne. Ozve se zahoukání vlaku a Kašpárek pokračuje.)

Opovědník: Za nějaký čas i na taškáře stesky přijdou!

Vocilka se vrací domů, světe drž se, běží s koloběžkou!

(Vocilka krouží na koloběžce kolem jeviště. Opovědník volá.)

Hej, taškáři, náš lid zajímá, kdes nechal přítele Švandu?

Vocilka: (projíždí) Co je vám po tom?! A nakonec, nechci být hrubý,

a tak vězte, že v Tramtárii!

Opovědník: To má pravdu, alespoň to zní slušně! Však děj jde dál!

Jak se sluší na taškáře, spěchá mezi své,

u hospody rázně zastaví; co tam? To se ukáže!

Vocilka: (loutka – vstoupí do hospody) Bonžúr vespolek! Salvete, carissimi!

Mám to potěšení s panem hospodským?

Švanda: (pil zády k Vocilkovi, teď se otočí) I kýho ďábla! Kde se tu bereš

podšívko!

Vocilka: Já vás pane neznám!

Švanda: Tak, pan Vocilka nezná strakonického dudáka? Hoši! Budeme mu

muset osvěžit paměť!

Vocilka: Lidičky mějte rozum!

(Chasníci, hospodský i Švanda vyplácí Vocilku! Sklenice mu rozbíjí

o hlavu! Přerazí o něj i stůl a židli! Buší s ním o portály)!

Už dost, už si vzpomínám! Švando ušetři mě! Prosím!

Švanda: (se směje, má zavdáno) Už ho nechte! Možná to se mnou nakonec myslil

dobře, ačkoliv se to neukázalo! (zůstane Švanda a Vocilka, ostatní odejdou)

Vocilka: To je moudré slovo! Arci, že jsem to myslil dobře! A co Dorotka, kdypak

bude svatba?

Švanda: Chceš, abych ti jednu přidal? Nevzpomínáš si, že za tvé lhaní Dorotku

zavřeli?!

Vocilka: Snad ji nedrží dodnes v klepetech?

Švanda: Ví Bůh, kde bloudí a hledá cestu domů. Když si na to vzpomenu

- cítím, jak můj život nestojí za nic!

Vocilka: Tak vy jste odešel z té Tramtárie sám?

Švanda: Sám. Ani nevím, jak jsem se z toho vězení dostal! Prostě jsem hrál.

Všichni zůstali jako očarovaní a já hrál a hrál a najednou jsem byl

za městem a ve vlaku a uháněl jsem domů! A co! Pojď na žbánek!