Strakonicky_dudak

že se budu o tebe starat, tedy držím slovo! Šupito presto! Zlaťáčky se

jenom pohrnou! Milostslečna se tu zatím s panem Kalafunou povyrazí, že!

(bokem) Já bych je vyrazil oba a hned!

Švanda: (neví co by řekl) Jez , Dorotko, a pí, jako doma!

Vocilka: Tak, jdeme, jdeme, jdeme! (Chytí Švandu pod paží a odejdou.)

Kalafuna: To by jeden neřekl, jaká dobrá duše je ten Vocilka. Samá starost o

Švandu, na sebe ani nepomyslí!

Dorotka: Myslíte?! Má takové divné oči.

Kalafuna: (se cpe a pije) Škoda, že tu nejsou moji caparti, - ti by se oblizovali!

(V druhém plánu vidíme projít Rosavu.)

Dorotka: Kalafuno, já tu nemám žádného stání! Je mi nějak úzko! Jako by se mělo

něco přihodit.

Kalafuna: I co by se mělo přihodit, leda tak, že chytím vopici!

Dorotka: Já musím za Švandou! Pojďte, honem!

Kalafuna: Přece neopustím takové živobytí!

Dorotka: To se vám nahradí – jen pojďte!

Kalafuna: Jenom kvůli vám, ale to vám povídám, moje srdce tentokrát zůstane

u toho božího nadělení – hehe! Protože je nad slunce jasné, že…

(hraje a zpívá v mírné opičce) Jen v hodné, plné sklenici

je všech radostí květ;

kdo neměl jakživ opici,

ten neví, co je svět.

(Dorotka, zřejmě s Rosavou, zatahují oponu. Kalafuna se však neustále

prosazuje. Nakonec vystrčí ještě hlavu a zakřičí: Nazdar!)

obraz 6. KRÁLOVSKÝ PALÁC V TRAMTÁRII

(Dříve než se rozhrne opona „velkého jeviště“, přichází před ní Švanda a Vocilka. Za oponou probíhá přestavba. Může být opět součástí následující předscény. Tz., že sem

tam někdo proběhne s nějakým předmětem. Vyvolává to dojem, že Švanda s Vocilkou

zavazí, a že se za oponou chystá něco velmi důležitého. Vypadá to možná i jako pracovní shon služebnictva. Na jeviště tedy přichází Vocilka a schlíplý Švanda.)

Vocilka: Švando, vzpamatuj se! Jak chceš vydělávat tisíce, když se mračíš jako

kakabus! To by nás princezna hnala! Na všecko se musí jít chytře

a s fortelem. (zpívá)

Celý svět je jako koule Člověk se má jen co točit

těžko na něm stát jen nohama; nechce-li si šosy zmočit;

nechce-li mít člověk boule, kdo však umí chytře hrát,

musí se ho chytat rukama. dovede tu pevně stát!

Tu to klouže, tam se boří,

tu je louže,tam to hoří!

Vocilka: (pobídne Švandu) Švando hraj! (Švanda hraje, tzv. „vaří“)

(Vocilka dozpívá) …kdo však umí chytře hrát,

dovede tu pevně stát!

(Během Vocilkova zpěvu se otevře opona. Jsme v královské síni, která je zařízena

„v tramtárijském“ slohu. Vévodí tu trůn, na kterém sedí král Alenoros a vedle něj

„loutkový obraz“ Zuliky. Zulika, jako loutka v obrazu je opravdu krásná. Za ní se však skrývá škaredá a přestárlá panna. Má dokonce přes tvář závoj. Svoji loutku ovládá zřejmě s pomocí služebnictva, které je audienci přítomno. Obraz je pojízdný!)

Vocilka: (se ohlédne a ztuhne. Vidí, že jsou v královském paláci. Šeptá Švandovi.)