Strakonicky_dudak

Vocilka: Servitore, signor Mikuli! Bezpochyby jste panovníkem nad tímto tělo –

i dušekojným ústavem?

Mikuli: Ne o u ím. (nerozumím)

Vocilka: Ach, já zapomněl, že jsem v Tramtárii! (spustí po Tramtárijsky)

Epochyby te anoníkem otelu! (bezpochyby jste panovníkem hotelu)

Mikuli: Em otelié! (jsem hoteliér)

Vocilka: Ačte ovolit ednu tázku. Ydlí u ás istr Švanda? (Račte dovolit jedu otázku. Bydlí u vás

mistr Švanda?)

Mikuli: (nerozumí slovu Švanda) Švanda?

Vocilka: Ano Švanda. Czeko! Czeko udy! (naznačí hru na dudy)

Mikuli: Á, udy! Czeko udy! Án usí víli čkat! Istr udy prcha! (ukloní se a odchází)

(Á dudy! Český dudák! Pán musí chvíli počkat! Mistr dudák je ve sprše.)

Vocilka: (se také klaní) Rozumím! Mistr je ve sprše! (všimne si služek) Ó, to jsou ale

pěkné škebličky! (Začne s jednou laškovat, Dulina mu jednu přišije.)

Dulina: A po atbe! (zahrozí) Akat á po atbe! (Až po svatbě! Makat až po svatbě!)

Vocilka: To je divná země! Na holku si můžeš šáhnout až po svatbě!

Švanda: (během dialogu Mikuliho a Vocilky si pouze pobrukoval, teď zpívá

naplno) Už se ten Tálinskej rybník nahání …

Vocilka: (odpoví) … voděnka dosahá k samému kraji!

Švanda: (ze sprchy) No ne?! Co to slyším? Krajan?

Vocilka: Ano, pane, dozajista!

Švanda: Co tu hledáte?

Vocilka: Inu. Jezdím po světě za váma a poslouchám vaši nebeskou muziku.

Švanda: To jste, ale blázínek!

Vocilka: No to jsem – ale takových bláznů, jako jsem já, je teď plný svět.

Víte pane, jak za vámi jezdím, tak přitom koukám. A jak koukám, tak

vidím, že nemáte u sebe žádného člověka, který by se o vaše pohodlí

staral, vaše koncerty vyjednával, kritikům vstupenky roznášel. Věřte

mi, že bych byl nesmírně šťastný, kdybych vám mohl, k tomu všemu,

nabídnout svoje mizerné služby. I překládat do cizích řečí dovedu!

Švanda: (stále ve sprše) Překládat? To by se mně hodilo!

Vocilka: Tak vidíte! Ono se to také vlastně sluší; každý slavný muž má mít svého

sekretáře, komorníka, důvěrníka, či agenta. Takový člověk je pro

koncertistu pravé dobrodiní.

Švanda: (ještě ve sprše) Nu, jestli myslíte… můžete u mne zůstat, alespoň

se mi nebude tak stejskat. (vychází ze sprchy, služebnictvo uklízí)

Vocilka: Oh, milostpane, poníženě ruku líbám. (najednou na Švandu

vybafne) Baf! Haha! To je překvapení! To koukáš!

Švanda: A podívejme, taškář Vocilka! Strakonický všeuměl! Já jsem si

povídal, odkud ten hlas znám.

Vocilka: Ale Švando, snad by ses nezlobil?! O posvícení? To byla jenom

taková neškodná lekrace! Aby řeč nestála!

Švanda: A aby facky lítaly!

Vocilka: Však víš. Co by bylo posvícení, bez pár facek! Ale jen si vzpomeň!

Jindá vždycky tvrdím: Kdepak dudy! To je kus poctivé české muziky.

Jedině ta dokáže prorazit do celého světa! A tvoje dudy teprve!

Švanda: Dobrá, nechej toho! Už sem jednou řekl, že u mě můžeš zůstat, tak