Strakonicky_dudak
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
žádné zprávy další čtyři neděle, chodila jako bez hlavy! Tu ti přijde za
mnou a pěkně zhurta: Kalafuno rychle na vlak, se Švandou je zle! A já,
hlupák stará, sednu do vlaku a jedu a jedu a nevím kam! Stará mě zabije!
No… nevadí! Přece nenechám Dorotku samotnou trmácet světem.
Dorotka: Švando, já jsem tak ráda, že se ti nic nestalo, a že jsme všichni zase
pohromadě! Teď vezmeme tisíce a půjdeme domů.
Švanda: Tisíce? Milá Dorotko, o tisících nevím ještě nic.
Dorotka: Nic?
Švanda: Ale nynčko to půjde všecko jináč! Teď mám svého sekretáře a komorníka,
ten mi bude dávat na všecko pozor. Není-liž pravda…Vocilko, sekretáři,
kde vězíš?
Vocilka: Servitore, služebníček, klaním se milé panstvo. Co pán poroučí!
Kalafuna: Vždyť je to taškář ze Strakonic!
Vocilka: (servilně ke Kalafunovi) To je ale překvapení. Mistře, ani nevíte, jak vás
rád vidím! (falešné objímání, potom jde a nalévá víno)
Dorotka: (zatím bokem Švandovi) Švando, snad ses nespolčil s takovým otrapou?
Švanda: I jdi, blázínku, to bývalo. Nýčko je Vocilka od kosti dobrý chlap!
Vocilka: A teď malý přípitek na šťastné shledání! A tuhle je, Kalafuno, co hrdlo
a žaludek ráčí. Račte si milostslečinko pohovět!
Kalafuna: A to si dám jářku líbit.
(Slyšíme zvuk polnice. Na vozíku taženém chrty, přijíždí posel z královské-
ho paláce. Mikuli i ostatní stojí v pozoru. Vocilka průběžně překládá.)
Posel: Em el eho losti ále Aleonorose! (předává dopis Mikulimu) Pis o istra!
Čkám mžitou věď!
(Jsem posel jeho milosti krále Aleonorose! Dopis pro mistra. Čekám okamžitou odpověď!)
Mikuli: (předává dopis Švandovi, který do něj brejlí) Ážený istře! Pis o eho losti
ále! Sel čká mžitou věď!
Švanda: Z toho jsem jelen! Ani dopis mně nepošlou v Češtině. Vocilko!
Vocilka: (čte, nejdříve si však brble pod vousy) … k inezně ulice! No to je terno!
Všichni: K inezně ulice?
Vocilka: Máš se Švando okamžitě dostavit do královského paláce k inezně, tedy
k princezně ulice… ééé… Zulice! Je prý od malička tuze smutná a
plačtivá. Když princeznu potěšíš, čeká nás … hehe … čeká tě tučná
odměna! Podepsaný král Aleonoros! (Vocilka okamžitě jedná. Klaní se
Poslovi.) odrav anu áli, a e mžitě eme! (Pozdrav panu králi, a že okamžitě jdeme.)
Posel: Ekuji, ane! (velí) Ém ad! A álovský áek, ed! (Čelem vzad! Na královský zámek, vpřed!)
Vocilka: (se klaní, Posel odjíždí, služebnictvo mizí) Uebník, uebník … (služebník)
Dorotka: (Švandovi, žárlí) Tak ty půjdeš k princezně? Co je to za princeznu?
Švanda: To nevím, slyším jenom, že je plačtivá a že ji mám trochu povyrazit!
Vocilka: (mezi tím začíná oblékat Švandu do fraku) Dělej! Musíš se ještě
vyšvihnout! Přece tě nepustím do paláce v županu! To by si mysleli, že
jdeme strašit vrabce! (bere saxofon a tlačí Švandu ke dveřím) Slíbil jsem,