Strakonicky_dudak

My mame chlad! A ty nedostat nic!

(Alenoros a Zulika vypláznou na Švandu jazyk a se smíchem odcházejí.)

obraz 7. VĚZENÍ

Švanda: Tak, teď jsem dodudal! Teď jsem v louži i s tisíci. A dobře mi tak. Já měl

hned říct: Princezno – to nejde! Ale to mě čert lákal a já stál jako pařez!

Co si teď o mě Dorotka myslí?! Ale to všecko ten darebák, ten Vocilka!

Až ho dostanu – a já jsem druhý! Věru jsem ten nejmizernější bídák

na světě – žádného nemám – moje matka musela být zrovna nějaká vlčice!

Rosava: (vystoupí ze svého úkrytu) Nerouhej se! Neposkvrňuj matčinu památku!

Švanda: Kdo jste? Co chcete?

Rosava: Přicházím tě ve jménu tvé matky vysvobodit!

Švanda: Vy ji znáte?

Rosava: Znám.

Švanda: Že se jí dám poroučet, že si mohla vzpomenout dříve, a že jsem

kvůli ní už vystál víc než dost!

Rosava: Kdyby tě slyšela, puklo by jí srdce žalostí.

Švanda: Žalostí? Tak proč o sobě nedala vědět?

Rosava: Nesměla. Ačkoliv ji srdce k tobě táhlo. Věř – matka tě miluje!

Švanda: Co je mi to platné, když to necejtím! Kdyby byla jako jiná, musela

by vědět, co jsem já sám u jiných viděl, že je matka nejšťastnější,

když může své dítě k srdci přivinout.

Lesana: (Z dálky slyšíme hlas královny lesa – reprodukce.)

Pamatuj! City a vášně řídit nesmíš!

Rosava: (bokem, mluví do neznáma) Panovnice moje – nedá se to vydržet! Ať je

ze mne třeba divá žena, jen když svého syna aspoň jednou k srdci přivinu!

(otočí se ke Švandovi) To jsem já – já jsem tvoje matka.

Švanda: Můj Bože – a já mám strach!

Rosava: Pojď a nenech matku žebrat! Mám jen krátkou chvíli! Obejmi mě!

Švanda: Matko!

Rosava: Synáčku můj draze splacený!

(Slyšíme temné hřímání podzemí! Podlaha se chvěje!)

Švanda: Proboha, co se to děje?

(Otevře se podzemí a vyskakují divé ženy, které začnou stahovat Rosavu.

Pokouší i Švandu a divoce pobíhají! Svým rejděním mohou i částečně

připravit přestavbu na další mezihru. Tedy vytažení šuplíku.)

Divuka: Z tvé matičky bude divá žena! (smích divých žen)

Rosava: Hraj! Tvé dudy tě ochrání! Hraj synáčku, hraj!

(Švanda hraje, vězení se rozestupuje, divé ženy tancují. Dudák je

volný, odbíhá ze scény. Velké zahřmění, pak kouzelná hudba, která

předznamená následující. Uprostřed scény se vztyčí panovnice

Lesana. Divoženky spoutají Rosavu hrubým provazem a vlečou ji

po jevišti.)

Mihulice: Propadneš se mezi divé ženy! (Divoženky se smějí. Po chvíli zmlknou!)

Rosava: (padne na kolena před Lesanou) Mocí tvojí uchvácená,

právu tvému pokořená, klečím, paní, před tebou!

Lesana: Co jsi nechala však za sebou? Novou vinu!

K synovi ses přiznala!

Jenom sobě poděkuj! Pozbyla jsi věčnou mladost!

Odsouzena budeš mezi divé ženy a všechna moc tvá ustane!

Rosava: Děj se podle vůle tvé!

Mihulice: Pěkně vítám, vzácná paní, těšíme se dávno na ni!