Strakonicky_dudak
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Divuka: Co uděláme s jejím synáčkem, roztomilým dudáčkem?
Mihulice: V brzku, jen co se ze světa vrátí, bude nám pod šibenicí hráti!
Rosava: Nedopusť to, paní moje!
Lesana: To je starost tvoje!
Kdo mluvil o blahu svého syna?
Nuže, tak mu k němu pomoz!
Jeho prohra není má vina!
Rosava: Doufám ještě v lásku jeho děvy!
Ta ho ze všech tísní vyvede!
Lesana: Myslíš?Jestliže to dovede,
utichnou i moje hněvy a já tebe příjmu ve svou říš!
(Lesana za zvuků líbezné hudby mizí.)
Mihulice: (když Lesana zmizela) Prý ji příjme ve svou říš!
Divuka: Ať jen doufá, to se nezvede! (divoženky se smějí až skřehotají)
Rosava: Jen se smějte, strojte úklady!!
Berte všechny živly ku pomoci!
Proti pravé lásce, zlo nic nesvede!
(Divé ženy nevrle mručí. Zahouká vlak.)
Ha, můj syn již na svobodě! Lokálka se domů vrací!
Divuka: Vrací, vrací! Ale teď jsi v naší kompetenci!
(Slyšíme divoké zvuky a hřmění. Divoženky stahují Rosavu do podzemí.
Opona „velkého divadla“ se zatahuje.)
obraz 8. OPOVĚDNÍK POSOUVÁ DĚJ
Opovědník: (pobízí herce k rychlé přestavbě) Copak hoši? Copak, copak? Jde to nějak
ztuha! Divák čeká, divák si zaplatil! Děj musí mít spád! Konečně!
Velevážené publikum, dovolte mi, prosím, několik posledních vět!
Říká se: všude dobře, však nejlépe je doma za pecí!
To zjistí každý Čech, co nebyl zván a chtěl dobýt svět!
To pak křičí: já chci domů jsem tu jako v kleci!
Inu, chybami se člověk učí, a tak Švanda v trysku,
do rychlíku Tramtárie Strakonice, fofrem sedl si!
Prosím pozor! E perikoloso sporhersi!
(Slyšíme zahoukat vlak a již vyjíždí na scénu. Opovědník volá
na projíždějícího Švandu. Pozn.: Celý obraz je opět kolektivní hrou.)
Jak vám ubíhá cesta, mistře?
Švanda: (hlas z vlaku) To není rychlík! To je hovnivál!
Opovědník: A k čemu máte svoje zázračné dudy?
Švanda: To mě nenapadlo! Děkuji vám, pane! (radostně volá) Bude tanec!
A jedeme! Jedeme za Dorotkou! (začne hrát, vlak divoce vyrazí)
Opovědník: To je trysk, to je let! Rychlík málem vypustil svou duši! (zvuky lokomotivy)
Z vlaku k hájovně, Švanda zčerstva zamířil!
Teď tam stojí a bez bázně na vrata buší!
Švanda: (tluče na pravý portál „velkého divadla“) Dorotko! To jsem já, Švanda!
Trnka: (Dveře se prudce otevřou a v nich se objeví starý Trnka s flintou.
Vystřelí! Možná vyběhne i pes, který začne trhat Švandovu nohavici.)
Já ti ukážu Dorotku, ty plavajzníku! (vystřelí) Holka za ním uteče
do světa a on se ptá, zdali není doma!
Švanda: Dorotka se dosud nevrátila?
Trnka: Nevrátila! (najednou otočí a zmírní tón) Švando, já se z toho usoužím!
Měl jsem ti Dorotku dát! Teď jsem tu zůstal sám, jako kůl v plotě.
Švanda: Nenaříkejte, pane otče! Vy za nic nemůžete! Já jsem ten největší bídák
na celém světě. Tisíce mi zaslepili oči! Pro pár zlaťáků jsem zradil svou