Strakonicky_dudak

štěstí. Tohle pochopí každý! Tady jde o reprezentaci!

Alenoros: (nechá udeřit do gongu) Moje drachá cera Zulika mi sjefila, že tě, tudáku,

miluje, a ty že ji chceš sa šena! Já, král Alenoros, mám felká rádost a …

Dorotka: (za scénou) Pusťte mě, já s ním musím mluvit!

Švanda: Umučená hodino! To je Dorotka!

Alenoros: (nevrle) Co je to?

Dorotka: (vběhne, za ní Kalafuna) Kalafuno, tady je! Švando, je to pravda, co se

venku povídá? Ty si budeš brát princeznu?

Alenoros: Tívka a táky z Češka? Kto to je?

Vocilka: Nešťastná osoba, královská milosti! My ji živíme z outrpnosti i s tímto

člověkem – ale musíme je držet pod zámkem, protože mívají divoké

nápady.

Dorotka: Švando!

Vocilka: Vidíte ji! Myslí si, že je zakletá princezna a chce si mého pána namluvit!

Zulika: (šlehne bičem) Nikdy!

Vocilka: (ukazuje na Kalafunu) A tenhle dobrák si o sobě myslí, že je nejlepší

muzikant pod sluncem!

Kalafuna: I ty darebáku!

Dorotka: Švando, a ty to trpíš? Ty necháš o mně tak mluvit? O mně, která z lásky

k tobě sjezdila celý svět?!

Vocilka: Koukněte, jak jiskří očima! To je její zlá hodina!

Alenoros: Áže! Áže em! Oveďte y idi a lejte ktora!

(Stráže! Stráže sem! Odveďte ty lidi a zavolejte jim doktora!)

Dorotka: Švando, pamatuj na tuto hodinu! (Stráže ji odvádí i s Kalafunou.)

Kalafuna: Kam mě to vlečete! Já jsem primárius!

Zulika: (zatleská otci) Avo, papá! (Bravo, papá!)

Alenoros: (Švandovi) Nemej o ty neštastniky starosti – já poručit o ně starat

jako o flastní! A teď my mušem chystat svatba!

Švanda: Ne – to nevydržím – srdce mi pukne a vyletí žebrama! Dorotko!

(chce utéct, Vocilka ho chytne)

Vocilka: Pomalu s tou flintou! Kampak míříš?! Chceš svému štěstí vystřelit oči?!

Švanda: Já nevím co se to se mnou děje! Já musím za Dorotkou! (vytrhne

se Vocilkovi a běží ke králi) Pane králi, propusťte mě, já vaši

princeznu nechci!

Zulika: (švihne bičem) Ty musíš chtít!

Švanda: Láska se nedá přikázat! Zvláště ne k obrazu, který ukrývá pravou tvář!

Zulika: (vystoupí) To je má prafá kontrfej! Tu ty pudeš milofat, protoše to

poroučím!

Vocilka: (bokem) Nazdar hodiny!

Švanda: Nikdy! Miluji Dorotku!

Zulika: Áže, opte se o a do ezení! (Stráže, chopte se ho a do vězení!)

Švanda: Vocilko, sekretáři, pomoc! (Stráže vlečou Švandu. Scéna paláce se před

zraky diváků proměňuje ve vězení! Byl by to krásný scénografický fór,

kdyby trůn a kulisy se prostě sevřeli a vznikla velká klec!)

Zulika: Ve fěsení si rosmysli esli mě budeš milofat nebo ne! A kdyš ne, tak

pudeš o chlafu kratši! (Otočí se k Vocilkovi.) A co udelam s tym pláznem?

Vocilka: (couvá) Milost, já jsem jenom chudák! Mě se princezna líbí!

Zulika: Tak lípí? (práskne bičem) Ale ty se ji nelíbit! Ja pudu mit tudak!

Na chnuj! Vychodit cho na chnuj! (zavelí) A nuj! Odit a nuj!

Alenoros: (zatleská Zulice) Avo, Zulika, avo! (bravo) (Švandovi) My teme na obed!